Před třemi lety vydala domácnost 15 % příjmů na potraviny, dnes více než 20 %. A domácnosti přiznávají, že na potravinách šetří. Nakupuje se méně a více se nakupuje ve slevových akcích. Kdybychom si dopřávali stejně jako před krizí, podíl výdajů na potraviny by byl ještě vyšší. Co s tím?

Od premiéra a jeho poradců jsme slyšeli již několik „úžasných“ nápadů. „Všechno si dovezeme!“ „Jezděte nakupovat do zahraničí!“ A teď zase musíme „deagrofertizovat“.

Popořadě. Zaprvé: nedovezeme. V ulicích jsou kvůli zabedněnosti a klimatickému blouznění tamních vlád francouzští i němečtí zemědělci. Zadruhé: jezdit nakupovat do ciziny se vyplatí málokomu a navíc stát, který z poplatníka jinde páčí každou korunu, přichází o příjem z DPH. No a zatřetí: deagrofertizuje se už dva roky. Když se kácí les, létají třísky. Řada zemědělských podniků, které nikdy nepatřily Agrofertu, končí. S tím klesá domácí výroba potravin.

Trochu mi to připomíná Zimbabwe, kde vláda redistribuovala půdu bílých farmářů malým zimbabwským rolníkům. Výsledkem je závislost dřívější obilnice Afriky na dovozu ze sousední Zambie. Nejen Česko, ale i celá Evropa se nyní se svým rudozeleným Green Dealem chová podobně a ve výsledku si vozí zemědělské produkty od tamních neekologicky hospodařících oligarchů. Tady si na ně němečtí obchodníci přisadí několik stovek procent, část zisku před zdaněním vyvedou do Německa a s úsměvem na tváři nám pak všem oznámí, že pro zlevňování není prostor. A takhle si tu žijeme.

Krom veselých Vánoc a šťastného nového roku nám tak všem místo „defializace“ či „deagrofertizace“ přeji „dezimbabwizaci“. Abychom přestali být (bývalou) kolonií zmítanou absurdní ideologií a PR kampaněmi té či oné strany. Nejen v Česku, ale i v celé EU musí být na prvním místě růst HDP spolu se životní úrovní spotřebitelů, kteří v „blbé náladě“ roztáčet kola hospodářství nebudou. Stane se vánoční zázrak? Uvidíme.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR