Podobně jako v bilaterálním systému studené války pak mohou probíhat tzv. „proxy“ konflikty, tedy zástupné střety, ve kterých jednu či obě strany podporují jiní hráči. I proto jsme v reakci na vpád jednotek Hamasu viděli mimo jiné bouřlivé oslavy v Íránu, který má spadeno nejen na Izrael, ale také na jeho největšího spojence, USA.

Současný Izrael je od svého vzniku v roce 1948, u kterého prostřednictvím dodávek zbraní stálo i tehdejší Československo, nepřáteli doslova obklopen. „Nikdy více“ se stalo heslem přeživších holokaust. Nikdy více se neměl nechat židovský národ hnát bezbranně na „porážku“. Proto Izrael praktikuje povinnou vojenskou službu pro muže i ženy. Proto vydává pro nás nepředstavitelných šest procent HDP na obranu. Přesto se z pátku na sobotu objevila v této obraně trhlina, kterou nicméně svou „humanitární“ politikou pomohla vytvořit také Evropská unie.

Situace v Pásmu Gazy je neutěšená a v kombinaci s náboženským fundamentalismem se nelze tolik divit radikalizaci mladíků, kteří nemají na cestu k naivním Evropanům a jejich ženám a raději volí mučednickou smrt a Prorokem slíbených 40 panen. S ohledem na tento týden je nicméně zcela namístě, abychom změnili způsob podpory Palestinců z finančního na materiální. Za eura se dají kupovat rakety. Za potraviny je lze směnit už o poznání hůře. Zároveň se v současné době Evropská unie kvůli konfliktu na Ukrajině, která svoji produkci nemůže vyvážet přes Černé moře, potýká s přebytkem některých zemědělských komodit. Vyvézt je za pomoci intervenčního nákupu na Blízký východ se tak přímo nabízí.

Chápu, že na humor je ještě brzy, nicméně alespoň nám Čechům určitě dává jazykově větší smysl, aby byl Hamas organizací pro výživu, nikoliv vyzbrojování Palestinců. Řešení palestinsko-izraelského konfliktu bude bezesporu složitější, neřkuli nemožné, ale takový dobře živený „Filištín“ by, jak zpíval Werich, mohl být válku vést líný, ještě než potká „Davida“.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR