Renata Šarjaková, 5. říjen 2023
MF DNES: Slováci se vydali doleva. A co my?

Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)

 

Patřím k těm, kdo mají rodinu na obou březích řeky Moravy, a proto sleduji politické dění na Slovensku možná trochu pozorněji než někteří moji vrstevníci, jimž už dokáže „bocian“, „čučoriedka“ či „orgován“ řádně zavařit procesor. Inu, třicet let existence dvou samostatných států už je přece jen dost dlouho na to, aby odrostla generace, která nezažila ani „slovenské pondělky“, ani poslední záchvěvy společného státu se všemi těmi „pomlčkovými válkami“ a „dvojdomky“.

Politologové tehdejšímu rozdělení států a vypořádání majetku bez násilí (s výjimkou pár vajec letících v říjnu 1991 v Bratislavě na hlavu prezidenta Havla) po vzoru listopadu 1989 říkají „sametový rozvod“. A dávají tento proces za vzor jiným národům, které by chtěly využít svého práva na sebeurčení a samostatný stát. Každý si jdeme svou cestou, přesto se o svého expartnera přirozeně zajímáme.

Nedávno si slovenský národ vyvolil krásnou prezidentku, my jsme si při nejbližší příležitosti našli vlastního fešáka a sportovce k tomu. V sobotu to v parlamentních volbách na Slovensku vyhrál bývalý premiér Robert Fico, jemuž k vítězství nepomohla samotná kampaň Směru jako spíše neschopnost jeho oponentů. I v tom můžeme spatřovat paralely s naší politickou scénou.

Stejné je to i s polarizací společnosti. Slovenský volič měl na výběr mezi konzervativní levicí, progresivní levicí a nacionalisty. Při součtu preferencí prvních tří stran a z pohledu tradiční klasifikace se tak jedná o jasnou výhru levice. Z pohledu geopolitického, tedy budoucí orientace na Západ či Východ, to už tak jasné není. Na druhou stranu něco jsou předvolební sliby a něco jiného je realita koaličního vládnutí, o čemž by jistě mohla vyprávět i naše nejsilnější pravicová strana.

Asi jen těžko si lze představit, že by se Slovensko stalo ostrovem proruských a antiunijních tendencí, i když nemalá část voličů tento sentiment projevila a dost možná to za čtyři roky Ficovi u voleb spočítá. Také u nás, i když méně radikálně a vášnivě, zaznívají podobné názory. Ne snad proruské ani protiunijní, spíše proti dalším nesmyslům a ekonomické sebevraždě Evropy. Mnoho z nás má plné zuby všemožných regulací, dotací, byrokratických absurdit a vydávání jakéhokoliv nesouhlasu za dezinformace či fake news (i když tomu tak v mnoha případech být může).

Příští volby budou nejen referendem o vládě, ale i o Evropské unii, vůči níž je pětikoalice konformní. Budeme opět kopírovat naše východní sousedy? To se uvidí, hlavně za dva roky v parlamentních volbách…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR

 

Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 026
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář