Renata Šarjaková, 24. srpen 2023
MF DNES: Ruské tanky už tu nemáme, ale marxismus ještě neodešel

Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)

 

Včera jsme si připomněli 55 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa a faktického začátku normalizace. Ta měla zajistit, že se společnost a především politické elity ideologicky „očistí“ od kontrarevolučních, liberálních a prokapitalistických tendencí.

Nejenže téměř 34 let po sametové revoluci a 31 let od odchodu okupantů zastávají významné posty lidé s komunistickou minulostí, ale občas to vypadá, že Večerní univerzitu marxismu-leninismu navštěvovali nebo možná ještě navštěvují i někteří novináři. Jak jinak si vysvětlit senzační titulky o nadměrných ziscích tuzemského zemědělství?

Zaprvé, podnikání je i podle občanského zákoníku definováno jako soustavná činnost za účelem zisku. V Česku podniká přes 30 tisíc zemědělských subjektů, jsou mezi nimi akciové společnosti, družstva i soukromě hospodařící rolníci. Všichni mají povinnost spravovat aktiva i pasiva s péčí řádného hospodáře a mají odpovědnost vůči svým majitelům či v případě soukromníků vůči své rodině a také povinnosti vůči státu včetně finanční správy. Proč finanční správa? Protože mají v České republice dohledatelné sídlo a také tu platí daně. Mimochodem na dani z příjmu to za rok 2022 bude dost možná více než dvojnásobek, než kolik odvedly obchodní řetězce s mnohem vyšším obratem.

Co takhle podívat se do rodné země Karla Marxe a tam, kde končí část obratu tuzemských obchodních řetězců, tedy do Německa? V zemědělství tvořil u našich západních sousedů zisk na pracovní sílu v roce 2022 43 tisíc eur. U nás to bylo 29 tisíc eur. Oproti roku 2021 se v Německu zvýšil zisk na pracovníka v zemědělství o 30 %, zatímco u nás o 21 %. Přesto jsem nezaznamenal, že by německá média ani nějaký tamní Tomáš Prouza alias Thomas Prause omílal nemravné zisky německých „agrobaronů“.

Rok 2022 byl každopádně exces a letošní rok ho dost možná pod vlivem hledání nového bodu ekonomické rovnováhy prakticky vynuluje. Ceny obilovin na trzích výrazně klesají, a i ty se dostávají na stejnou cenovou úroveň jako před rokem 1989. Tam nás koneckonců posílá i Evropská unie s Green Dealem, tedy svou verzí plánovaného, tentokrát zeleného hospodářství. Nedostatek bude. Jen cenová regulace se zatím nechystá. Třeba ale pod tlakem médií přijde. Jak to tehdy všechno dopadlo, alespoň my na východ od Berlína víme…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 011
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář