Necelý týden potom, co Rusko po odstoupení od černomořské obilné dohody zaútočilo na ukrajinskou přístavní infrastrukturu v Černém moři, přichází řešení pro vývoz tamní zemědělské produkce ven z Evropy. Na základě nové dohody mezi Ukrajinou a Chorvatskem by totiž měla tato produkce směřovat přes rumunský černomořský přístav Konstanca, po Dunaji putovat do chorvatského Vukovaru, odtamtud po železnici nebo silnicích do jadranských přístavů a dále do světa k tradičním odběratelům Ukrajiny.

To, že byla dohoda uzavřena tak rychle a v době, kdy v Chorvatsku tráví dovolenou Petr Fiala, nemůže být náhoda. Je vidět, že pan premiér si ani na dovolené nedovolí chvíli klidu a hájí ukrajinské zájmy stejně usilovně jako v běžné pracovní době.

Ale dosti laciných vtípků. Ani ukrajinské obilí není zase tak laciné. Na ukrajinsko-polské hranici je rozdíl oproti unijní produkci asi 20 %. Pokud má navíc urazit tak strastiplnou cestu, stává se pro tradiční odběratele, tedy nejchudší země světa, jako je třeba Pákistán nebo Eritrea, cenově nedostupné. Zajímavý byznys to může být pro překupníky, a tak se nemůžeme divit, že ukrajinské obilí nám zůstává v Evropě. V Polsku, kde se více než 8 % (oproti našim 2,5 %) lidí živí zemědělstvím a kde vládne „prorolnické“ Právo a Spravedlnost, se z ukrajinských dovozů stalo ústřední téma podzimních voleb.

České zemědělství je jako to ukrajinské výrazně orientováno na produkci obilovin, olejnin a export, výkupní ceny jsou u nás teď stejně bídné jako v Polsku, nicméně pro místní politiky to není téma. Zemědělci si tak lámou hlavu, co pěstovat, aby to šlo za rok prodat. Ještěže z Brna přišla odpověď: koka. Na menších výměrách se uživí i menší sedláci – a co je hlavní: evidentně je tu poptávka i přízeň vládnoucí strany. A to je koneckonců u nás i v Polsku to nejdůležitější.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR