Na druhou stranu to, že Rusové čím dál víc vidí, že „císař je nahý“, může být důvodem, proč se najednou zavírají dřívější spojenci a současní kritici a proč Rusko nejde cestou „projevů dobré vůle“, jako při loňském stažení se z Chersonu, ale naopak přitvrzuje. Vypovězení černomořské obilné dohody toho může být důkazem. Nejde jen o gesto. Rusko sice neútočí na turecké lodě, které měly plavidla s obilím doprovázet, ale ostřelováním ničí ukrajinskou infrastrukturu a zaminovává přístavy. Světová média se předhánějí s titulky o potenciálním hladu v zemích třetího světa. Je tomu skutečně tak? Podle International Trade Center v roce 2021 Ukrajina vyvezla pšenici za 5,87 miliardy dolarů. Hlavními odběrateli byly lidnaté africké a asijské země, konkrétně Egypt nakoupil za 851 milionů, Indonésie za 640, Pákistán za 594, Nigérie za 490 a Etiopie za 440 milionů dolarů.

V roce 2022, tedy v době, kdy obilná dohoda prvním rokem fungovala, ukazuje statistika trochu komplikovanější příběh. V minulém roce se sice téměř 9 % ukrajinských vývozů dostalo do stomilionového Egypta, ale stejné množství vyvezli Ukrajinci do Španělska a Portugalska, kde žije přibližně polovina obyvatel a kde se navíc obilí používá jako krmivo v chovu prasat. Více než 12 % ukrajinských vývozů směřovalo do Rumunska, odkud nejspíš putovalo dále do Evropy. Přes 17 % směřovalo do Turecka, odkud se tradičně vyváželo na Blízký východ (Irák, Sýrie), v roce 2022 se však z Turecka obilí vyváželo do Itálie či do Německa.

Něco málo přes 3 % ukrajinské pšenice loni doputovalo do Pákistánu (231 milionů obyvatel), což je stejné množství, jako bylo vyvezeno na Slovensko a do Maďarska (dohromady 15 milionů obyvatel). Ukrajina se i díky bezcelní dohodě s EU z obilnice světa stala obilnicí Evropy. Co se děje jinde ve světě? Trpí tam hlady? Mají pšenici ruskou? To asi Evropu nezajímá.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR