- Agrární komora
- Agroweb
- Agris
- Asociace soukr. zemědělství
- Agronavigátor - ÚZEI
- Moravskoslezský kraj
- Min. zemědělství
- Min. pro místní rozvoj
- Min. životního prostředí
- Státní zem. interv. fond
- Český statistický úřad
- Sbírka zákonů
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Vláda ČR
- Evropská unie
- Státní správa
- Poradci MZe
- Krajská informační střediska
- Infovenkov
- 5. listopad 2024:
Advent je zpět!
... více - 5. listopad 2024:
Seminář "Protierozní ochrana půdy v dotačních a legislativních podmínkách"
Regionální agrární komora Ostrav ... více - 24. říjen 2024:
Co dělat na pozemcích postižených záplavami?
Opatření, která můž ... více
MF DNES: Kam směřuje a kam by mělo směřovat ukrajinské obilí?
Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)
Na Ukrajině se bojuje již 516 dnů. Faktem zůstává, že ten, kdo konflikt začal, má nejlepší předpoklady ho také ukončit. Že to nejde, protože by to ruská veřejnost vnímala jako prohru? V zemi, kde už víc než dvacet let nefungují svobodná média, se jistě dá i faktické nesplnění cílů „speciální vojenské operace“ prodat jako úspěch. Navíc jestli „vůdce“ neztratil tvář před prostým lidem po hrdinné evakuaci do Petrohradu při půldenním Prigožinově puči, neuškodí jeho mediálnímu obrazu asi už nic.
Na druhou stranu to, že Rusové čím dál víc vidí, že „císař je nahý“, může být důvodem, proč se najednou zavírají dřívější spojenci a současní kritici a proč Rusko nejde cestou „projevů dobré vůle“, jako při loňském stažení se z Chersonu, ale naopak přitvrzuje. Vypovězení černomořské obilné dohody toho může být důkazem. Nejde jen o gesto. Rusko sice neútočí na turecké lodě, které měly plavidla s obilím doprovázet, ale ostřelováním ničí ukrajinskou infrastrukturu a zaminovává přístavy. Světová média se předhánějí s titulky o potenciálním hladu v zemích třetího světa. Je tomu skutečně tak? Podle International Trade Center v roce 2021 Ukrajina vyvezla pšenici za 5,87 miliardy dolarů. Hlavními odběrateli byly lidnaté africké a asijské země, konkrétně Egypt nakoupil za 851 milionů, Indonésie za 640, Pákistán za 594, Nigérie za 490 a Etiopie za 440 milionů dolarů.
V roce 2022, tedy v době, kdy obilná dohoda prvním rokem fungovala, ukazuje statistika trochu komplikovanější příběh. V minulém roce se sice téměř 9 % ukrajinských vývozů dostalo do stomilionového Egypta, ale stejné množství vyvezli Ukrajinci do Španělska a Portugalska, kde žije přibližně polovina obyvatel a kde se navíc obilí používá jako krmivo v chovu prasat. Více než 12 % ukrajinských vývozů směřovalo do Rumunska, odkud nejspíš putovalo dále do Evropy. Přes 17 % směřovalo do Turecka, odkud se tradičně vyváželo na Blízký východ (Irák, Sýrie), v roce 2022 se však z Turecka obilí vyváželo do Itálie či do Německa.
Něco málo přes 3 % ukrajinské pšenice loni doputovalo do Pákistánu (231 milionů obyvatel), což je stejné množství, jako bylo vyvezeno na Slovensko a do Maďarska (dohromady 15 milionů obyvatel). Ukrajina se i díky bezcelní dohodě s EU z obilnice světa stala obilnicí Evropy. Co se děje jinde ve světě? Trpí tam hlady? Mají pšenici ruskou? To asi Evropu nezajímá.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR