Jako zemědělci ve střední Evropě jsme situaci sledovali asi s ještě větším napětím než zbytek populace. Od začátku války je schopnost Ukrajiny jako dřívější obilnice světa vyvážet zemědělskou produkci po moři dost omezena. Po odpálení přehrady Kachovka a poškození překladišť u ústí Dněpru se situace ještě zhoršila, přičemž Rusko zároveň hrozí neprodloužením tzv. obilné dohody. Ukrajina je tak čím dál tím víc odkázána na vývoz po souši. Z dřívější obilnice světa se tak stává obilnice Evropy.

Za pár týdnů začínají ve střední Evropě žně. Zainvestované náklady jsou kvůli vysokým cenám pohonných hmot a minerálních hnojiv loni na podzim mimořádně vysoké, cena naopak extrémně nízká. Ukrajinská produkce se více než půl roku v regionu hromadí a stav zásob před novou sklizní rozhodně neodpovídá běžným letům. Vyhlídky pro zemědělce ve střední a východní Evropě nejsou dobré. V Polsku ti radikálnější blokují hranice a ti méně radikální protestovali před měsícem v Bruselu. Po poslední demonstraci se podařilo prodloužit omezení dovozu vybraných komodit (pšenice, řepka, kukuřice a slunečnice) do zemí sousedících s Ukrajinou do poloviny září, nicméně k omezení pro celou Evropskou unii nebo obnovení celních poplatků a kvót tak, jak jsme požadovali, nedošlo.

Polsko je na jedné straně jedním z nejspolehlivějších spojenců Kyjeva, na druhou stranu je tamní vláda závislá na hlasech venkova, na který mají bezcelní dovozy katastrofální dopad. Volby jsou přitom již za méně než půl roku, v listopadu, a není náhodou, že do zemědělství Polsko napumpovalo neuvěřitelné 4 miliardy eur.

Nedělám si iluze, že by naše vláda, která v pomoci Ukrajině patří také mezi favority, tuzemské zemědělce podobně odškodnila. Do voleb je daleko a zemědělci ji stejně nezajímají. Asi nám nezbývá než fandit, že příště to nějakému jinému kuchaři vyjde a že se svět, stejně jako trh, vrátí zase k normálu.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR