Projev prezidenta AK ČR pro delegáty 32. sněmu AK ČR, 25. 5. 2023, Olomouc

Před třemi lety jsem hovořil o tom, že chci navázat na své předchůdce, na otce zakladatele Agrární komory Jiřího Netíka, sedláka tělem i duší, kterého si osobně velmi vážím. Tomu jsem dostál intenzivní komunikací s ostatními nevládními organizacemi, včetně Asociace soukromého zemědělství, k čemuž mě vede nejen selský původ a selský rozum, ale skutečnost, že produkční zemědělci mají mnohdy stejné problémy, jejichž řešení je třeba hledat společně, nikoliv v protikladu. Samozřejmě spolu nemusíme souhlasit, a děje se tak často, ale nakonec vždy platí známé rčení o Svatoplukových prutech, když se táhne za jeden provaz, nebo naopak „když se dva perou, třetí se směje“, když se o daný provaz přetahujeme. Společným tématem pro všechny zemědělce by měla být administrativní zátěž, která je pro některé zemědělce demotivační, pro některé, zejména menší zemědělce přímo likvidační. Stačí se jen podívat na stovky až tisíce stránek, který by měl žadatel před podáním Jednotné žádosti a znát a přečíst a ptám se, kde je hranice? Statistika příjmu jednotné žádosti v letošním roce ukázala pokles žadatelů, vzhledem k složitosti dotačního systému se tomu vůbec nedivím. 

Jako jeden z hlavních cílů svého mandátu jsem si vytýčil obhajobu, propagaci a zlepšování prestiže zemědělství. V každém roce mého působení se podařilo mediální dosah Agrární komory České republiky oproti předchozímu roku zdvojnásobit, v čemž bych chtěl nadále pokračovat. Pro média jsme se etablovali jako spolehlivý partner, který se dokáže vyjádřit odborně, korektně a pro diváka či čtenáře pochopitelně.  Pravidelně a častěji než dříve, jsme v tištěných médiích, internetových publikacích, rozhlase, v televizi, ale také na sociálních sítích. Více než 42 tisíc lidí sleduje Agrární komoru na Facebooku, přičemž některé posty týkající se cen potravin nebo chování obchodních řetězců dosahují počtu shlédnutí v řádu vyšších statisíců, někdy překračující i jeden milion. Tady se opět vrátím k mému proslovu před třemi lety, kdy jsem hovořil o tom, že mi v tomto určitou inspirací byl čestný prezident Honza Veleba, který nikdy neodmítl rozhovor, a který svého času udělal z Agrární komory v mediálním prostoru „pojem“. Doba se změnila, prostředky jsou jiné, ale základní poselství zůstává stejné. Česká republika by měla zemědělství chápat jako strategický sektor, jako součást národní suverenity a měla by si vážit dobrých zemědělců, ať hospodaří na 15, 150 nebo 1500 hektarech, a to v jakékoliv době, ať už na Těšnově sedí kdokoliv. 

A jsme u dalšího historického ohlédnutí. Rok 2022 byl mimořádně náročný, nebylo jednoduché najít komunikační linku s novou vládou, s premiérem, s ministry, s předsedy poltických stran, s novými poslanci. V okamžiku, kdy do zásadního rozhodnutí, tedy přepracování Strategického plánu zbývalo jen několik dní bez možnosti sejít se a projednat takto závažný krok s těmi, kdo tento krok měli učinit, jsem Vás požádal o pomoc. V lednu 2022 jsme uspořádali jednu z největších čistě zemědělských protestních akcí v novodobých dějinách České republiky. Jak jsem řekl před třemi lety, možná se budeme muset vrátit k protestním akcím jako v dobách prezidentování Václava Hlaváčka. A stalo se, a stalo se tak opakovaně. 

Představitelé vlády nám po lednovém protestu „jehož podtitulem bylo „jednejte s námi“ sdělili, že nechtějí jednat pod hrozbou nátlakových akcí. V době, kdy protestní akce neprobíhaly, nicméně chyběla vůle pro kompromisní řešení nebo jednání troskotala na nepochopení. 

Příkladem kompromisního řešení může být příslib nesnižování národních podpor pro pracovně a energeticky náročná odvětví a sleva na sociálním pojištění pro speciální rostlinnou a živočišnou výrobu. Obojí bohužel zůstalo ve fázi slibu, který, jak řekl nedávno v souvislosti s konsolidačním balíčkem ten, kdo onen slib, vyslovil, bylo „nutné překročit“. 

Příkladem nepochopení může být loňská schůzka s panem premiérem, na které jsem upozorňoval na možné důsledky chystaných změn. Informovali jsme především o neutěšené situaci pěstitelů ovoce a zeleniny, ale také v chovu prasat, drůbeže. Pan premiér mi tehdy řekl, že nám nevěří, a že zbytečně malujeme čerta na zeď.  Statistika nám nicméně dala za pravdu. Jen v letošním roce zmizí z krajiny 10 % ovocných sadů, tedy miliony ovocných stromů a 5 % ploch se zeleninou. Obojí je zcela v rozporu s programovým prohlášením vlády o pestré krajině a potravinové bezpečnosti.

To platí i pro živočišnou výrobu. V situaci, kdy se do ČR dováží téměř 2/3 domácí spotřeby vepřového masa, se za rok 2022 podle dat ČSÚ počet prasat snížil o 11 %, stavy prasnic dokonce o 12 %. Programové prohlášení vlády se záměrně vyhýbá slovu soběstačnost a nahrazuje ho slovem bezpečnost. Potravinová bezpečnost ale nezahrnuje nejen dostupnost (z domácích či jiných zdrojů), ale také bezpečnost potravin. Vepřové maso tak nyní ještě více dovážíme ze sousedního Polska, které samo přiznává problémy s kontrolním systémem, a ze Španělska, které má mnohem vyšší spotřebu léčiv v chovech prasat než Česká republika. To všechno za vyšší ceny než v minulosti. Tím se ještě více propadá saldo agrárního zahraničního obchodu. To není jen negativní statistika, ale promarněné příležitosti a příjmy pro podnikatele, jejich zaměstnance, příjmy pro státní rozpočet a samozřejmě mnohé další nefinanční benefity jako je lokálnost, kvalita a nezávislost na dovozech. 

Stavy drůbeže se v roce 2022 snížily o 8 %, k čemuž přispěly vyšší náklady a nemožnost tyto náklady promítnout do výkupních cen a svým dílem také ptačí chřipka. Z tohoto důvodu je nepochopitelné, že se v letošním roce bavíme o potenciální redukci dotačního titulu 8F na ozdravení chovů. To samé koneckonců platí pro chovy prasat v době, kdy sem (naštěstí zatím jen do populace prasete divokého) pronikl africký mor prasat. 

Klesající stavy monogastrů nejen u nás, ale v celé Evropě staví do absurdna skutečnost, že Česká republika, v produkci obilovin soběstačná z více než 150 % a tudíž závislá na vývozu, má potřebu obiloviny dovážet z Ukrajiny. Těžko se v době příjmu jednotné žádosti zemědělcům vysvětluje, proč mají povinně nechávat půdu ladem, proč jsou zákazy či pobídkami tlačeni do ekologie, když se zdá, že politickou objednávkou není kvalitní a bezpečná kontrolovaná domácí produkce, ale jakákoliv levná produkce bez ohledu na to, za jakých podmínek vznikala.  

Dovoz do České republiky sice nemusel být původním záměrem bezcelní dohody s Ukrajinou, nicméně je důsledkem selhání tzv. koridorů solidarity, které měly zajistit export ukrajinské zemědělské produkce přes území států EU do třetích zemí, tedy k tradičním odběratelům ukrajinské pšenice a dalších komodit. Výsledkem je situace, na které neprofitují ukrajinští zemědělci, a která ohrožuje existenci zemědělců ve střední a východní Evropě. 

Co s tím? Na úterním jednání s Komisařem pro zemědělství a venkov Januszem Wojciechowskim, kterému předcházel protest zemědělců Česka, Slovenska, Polska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Chorvatska a Litvy jsem vznesl tyto tři požadavky. Česká republika by měla patřit do skupiny zemí, které mohou omezit dovoz vybraných komodit s podmínkou umožnění jejich tranzitu, kompenzace nejsou řešením, zvláště, pokud pocházejí z rozpočtu Společné zemědělské politiky a za třetí ukrajinským zemědělcům je třeba pomoci skutečně efektivním způsobem, to je přímou finanční podporou na exportní subvence nebo snížení produkce v případě, že nebude možné zboží vyvézt. Možná někomu přijde podpora na snížení produkce skandální, když se ještě před rokem mluvilo o hladomoru.  Svět nicméně letos očekává rekordní úrodu a podle všeho jsou tradiční odběratelé ukrajinské produkce saturováni, mnohdy i ruskou pšenicí. Jako člověk, který stále evropskému projektu věří, považuji za fatální selhání skutečnost, že v Evropě máme plné sklady kvalitní, bezpečné a s ohledem na životní prostředí vyprodukované pšenice, která je teď téměř bezcenná, zatímco Rusko si dodávkami vlastní produkce zavazuje potenciální spojence. Pokud nechceme podpořit Rusko dále, možná bychom měli uvažovat o tom, že budeme ukrajinskou produkci, jíž se nevyplatí kvůli vysokým nákladům na přepravu vyvézt, využvat energeticky na produkci bioplynu či bioetanolu jako náhradu fosilních paliv z Ruska. Téma ukrajinských dovozů uzavřu už jen krátkou glosou a posledním ohlédnutím do minulosti. Je paradoxní, že minulý rok jsme se tolik obávali nedostatku potravin, až jich nyní máme nadbytek. 

Dost možná stejnou logikou se nakonec bude řídit i tak zvaný zisk, tedy statistika Souhrnného zemědělského účtu zemědělství za roky 2022 a roky 2023. Krátce k statistice jako takové. Ta není ziskem, je bilancí, tedy přesným součtem nepřesných čísel, na kterém se v zemědělství podílí téměř 30 tisíc subjektů. U fyzických osob tak jde o důchod z podnikatelské činnosti, ze kterého daný podnikatel a často jeho rodina žije. Je 900 tisíc korun na rok příliš? A to byl loňský rok byl výjimečný.  Ceny komodit, které loňský rok krátkodobě narostly, rostly z nízkého základu. U některých položek se neměnily téměř 30 let. Cena mléka byla v roce 2021 stejná jako v roce 2009. Cena drůbeže dokonce stejná jako v roce 1989. Cena obilovin neodpovídala ani běžné inflaci od roku 1989. Zisk navíc tvořila převážně rostlinná výroba, a nikoliv obory s nízkou soběstačností, které jsou a budou nadále v problémech. Právě rostlinná výroba je letos kvůli levným dovozům v ohrožení.    

Tím se vracím k původní premise. Tak moc se letos bude hovořit o rekordním zisku roku 2022, až v roce letošním přijde stagnace nebo možná ztráta. Počítejte se mnou. Ještě nefinální odhad ČSÚ hovoří o bilanci, nikoliv zisku 28 miliard korun, v letošním roce může komoditní matematika touto statistikou řádně zamíchat. Obiloviny se v loňském roce obchodovaly za průměrnou cenu na úrovni 6-7 tisíc tunu, nehovořím o excesech, na které se soustředila média a jeden česko-ukrajinský podnikatel, ale o reálné ceně a skutečnosti, že na jaře měl obilí na skladech málokdo.  Letos vše nasvědčuje tomu, že to bude možná o 2-3 tisíce méně. Roční produkce v ČR odpovídá 8 milionům tun, krát 2500, to je propad tržeb 20 miliard jen v případě obilovin, řepka se prodávala za cenu kolem 16 tisíc za tunu, opět nehovořím o excesech, letošní cena bude blíže 10, možná 9 tisícům za tunu. Při celkové sklizni kolem 1,2 mil. tun můžeme odečíst dalších 8 miliard korun. Rapidně se propadá také cena mléka, při roční produkci 3 miliard litrů bude sníží o korunu nižší přepočtená roční cena mléka bilanci souhrnného zemědělského účtu o další 3 miliardy. A jsme na nule. Odečtěme ještě plánovaný škrt až 3 miliardy korun dotací a na druhou stranu rovnice přidejme vyšší mezispotřebu pro realizaci letošní produkce, tedy vyšší náklady na hnojiva a pohonné hmoty z podzimu minulého roku. Skutečnost nakonec nemusí být tak pesimistická, nicméně nedivil bych se, kdyby ti samí, kteří nyní vidí ve větším zisku sektoru důvod k vyššímu zdanění, byli nakonec překvapeni.

Nyní dostávám k poslednímu bodu „aktuálních témat“, tedy konsolidačnímu balíčku. Hodně se o něm hovoří, ale málo o něm víme. To platí i po jednání Tripartity. Od pana ministra Stanjury jsme se dozvěděli, že na číslech si trvají, jsou ale ochotni se bavit o konkrétních položkách výdajů. Ať počítáme, jak počítáme, 10,2 miliard korun ročně v národních dotacích při nejvyšší alokaci na úrovni 5 miliard se dopočítat nemůžeme. Možná se dozvíme více v odpoledním projevu pana ministra. Oficiální kanály zatím hovoří o tom, že si máme počkat až do září.

Než mě někdo nařkne z toho, že celý můj projev je pláčem nad tím, že nám chtějí sebrat dotace, vězte, že my je nechceme. Chceme pouze srovnatelné podmínky s okolními státy. Jak má český chovatel prasat, drůbeže či dojeného skotu vnímat skutečnost, že sousední Polsko vyplatilo prostřednictvím dočasného krizového rámce 1,28 miliardy euro, tedy asi 30 miliard korun v kontextu tuzemské aktuální debaty o nikoliv rekordních podporách, ale rekordních škrtech? 

Nechceme dotační podpory, chceme důstojnou cenu za naši produkci.  Žádné dotace není zadarmo. Podívejte se na stohy dokladů, které je třeba doložit, nemluvě o finanční újmě, kterou s sebou přináší šetrnější a ohleduplnější produkce. Samozřejmě, že chceme produkovat šetrně a ohleduplně, také to dokazují statistiky spotřeby přípravků, hnojiv, welfare zvířat a dalších.  Je ale třeba, aby to trh dokázal ocenit. Těžko chápat tlak na GMO free, glyfosat frei, super welfare, když je vše tržně zhodnoceno pouze ve vyšší marži obchodníka, nikoliv producenta, který nese náklady. Přitom by v mnoha případech, ať se bavíme o mléku, drůbeži, vejcích nebo ovoci stačilo jen mírně navýšit výkupní ceny pro dodavatele a dotační podpory by nebyly vůbec potřeba. Pokud by řetězce neuplatňovaly nemorální obchodní přirážku, cena pro spotřebitele by se nezvýšila.  Ve finále nedotujeme zisky zemědělců, jak tvrdí Tomáš Prouza, ale za cenu obrovské administrativní zátěže dotujeme jejich holé přežití a umožňujeme tak obchodníkům generovat stamiliardové obraty, ze které oficiálně přiznávají a daní 3% zisk. 

Obchodní řetězce jsou koneckonců žábou na prameni, jsou jádrem pudla mnohých problémů našeho zemědělství, včetně nucené orientace na základní polní plodiny, které řetězcům nemusíme přímo prodávat. Pan ministr zemědělství na jejich nemorální chování v posledních měísích správně upozorňoval, k určité nápravě stran snížení nehorázných přirážek došlo. Dodavatelé by nicméně ocenili ještě narovnání hřiště, co se týče férových cen a férového zacházení? Dočkáme se ho někdy?

Kolik peněz tu nechají tuzemští zemědělci? Více než berou na unijních i národních dotací. V roce 2021 tvořily náhrady zaměstnancům, tedy mzdy přibližně 35 miliard korun, pachtovné pak téměř 9 miliard. Obě položky se v roce 2022 navýšily.  K tomu přičtěme daň z příjmu a auž dnes vysokou daň ze zemědělských pozemků, tedy daň z nemovitosti, kterou fakticky platíme za vlastníky a jsme jednoznačně v plusu. My v České republice daně platíme, a za to máme na příjmové stránce konsolidačního balíčku být potrestáni? Zvýšením odvodů, zvýšení daně z příjmu právnických osob a zvýšením daně z nemovitosti? To nesmíme dopustit a je třeba, abychom společně, ale i s kolegy dalších nevládních organizací udělali maximum pro to, aby k této nespravedlnosti nedošlo. Jsou cestou další demonstrace? Možná v krajním případě. Koneckonců kolegové ze Svazu vinařů České republiky nám ukázali, že tiché víno břehy mele a správní lobbisté nekřičí na náměstích, ale ve správný čas jsou schopni ovlivnit správné lidi. 

A konečně se dostávám k výhledu do budoucna. Hlavních pět cílů je ke stažení zde.

Čeká nás složitá diskuze o další reformě Společné zemědělské politiky po roce 2027. Ta pro nás samozřejmě může být ohrožením, ale také příležittostí. Musíme chtít skutečné zjednodušení a skutečné narovnání hříště, jinak se bude jednat o promarněnou příležitost. K tomu, abycom něčeho dosáhli je třeba komunikovat, trpělivě argumentovat a vysvětlovat, i když je to mnohdy Sisyfovská práce. Winston Churchill nedlouho po začátku druhé světové války, když se situace zdála beznadějná, řekl britskému lidu „nemůžu Vám slíbit nic jiného než krev, dřinu, pot a slzy“. Není umění pracovat tvrdě, umění je pracovat chytře. K tomu je třeba plně využít potenciál naší organizace a ještě více zapracovat na koordinaci a efektivitě, a to jak horizontálně, ve spolupráci s dalšími organizacemi, tak vertikálně ještě větším zapojením schopných lidí v okresních a krajských komorách a v členských společenstvec.  O to se budu v dalších letech maximálně snažit. 

Kolegové viceprezidenti Vám potvrdí, že jsme dělali v uplynulých třech letech maximum pro to, aby obor, na kterém nám záleží, prosperoval. Neděláme to pro funkce, děláme to pro to, že tomu, co prosazujeme, věříme. Obhajujeme zájmy Vás, tedy těch, kteří nás do našich funkcí zvolili, obhajujeme také občany této země, kteří si zaslouží kvalitní, čerstvé, lokální, bezpečné cenově dostupné potraviny. Budu proto velmi rád, když dnes nepodpoříte svým hlasem pouze mě, ale také moje kolegy z prezídia, kteří budou svoji funkci obhajovat. S oběma předsedy Sněmoven, tedy s Leošem Říhou a Martinem Pýchou, jsme nastavili dobrou komunikační linku a věřím, že v ní budeme i nadále pokračovat. To samé samozřejmě o dalších členech Prezídia, Martinovi Ludvíkovi, Bohoušovi Beladovi, Václavovi Hlaváčkovi a Jirkovi Milkovi. Utvořili jsme dělný tým, děkuji jim za spolupráci a žádám Vás o jejich podporu při pozdější volbě. 

I když bychom si bývali představovali mnoho věcí jinak, nesmí nás to odradit od další práce. Otto von Bismarck kdysi řekl, že zákony jsou jako klobásy, nepřejte si být u toho, když vznikají. My u toho naopak být musíme, jedině tehdy, je možné do receptury zasáhnout. Nemůžeme jen plakat nad rozlitým mlékem, hodit flintu do žita a stěžovat si, že jsme dopadli jak sedláci u Chlumce, musíme svůj osud aktivně vytvářet a toho dosáhneme jen tím, že budeme mluvit s těmi, kteří mají možnost nám pomoci. Tím se dostávám k důležité události, která nás čeká přesně za rok, volby do Evropského parlamentu. Je nadmíru důležité, aby v době všemožných zákazů, omezení a rezignace Evropy na roli diplomatického, ekonomického a znalostního lídra světa z voleb vzešli europoslanci, kteří budou hájit zdravý selský rozum. Jsem rád, že podobné vidění světa, tedy silnou Evropu, která bude sloužit členským státům a občanům a nikoliv naopak, sdílím s minimálně třemi europoslanci. S jedním z nich, Martinem Hlaváčkem, jsem mluvil v úterý v Bruselu, dva další přijali pozvání na náš dnešní Sněm. Jsou jimi Veronika Vrecionová jako členka Výboru pro zemědělství a venkov a Alexandr Vondra jako člen Výboru pro životní prostředí. Tímto jim zároveň děkuji za férovou komunikaci a spolupráci a dovolím si vyjádřit přání, aby ve volbách v příštím roce kandidovali, a aby byli ve volbách úspěšní. Moji podporu mají. 

Já naopak budu rád, když jejich podporu bude mít Evropská občanská iniciativa, která vyzve novou Evropskou komisi vzešlou z voleb v roce 2024 k předložení dopadové studie Evropské zelené dohody. Neustále totiž slyšíme, že boji proti změnám klimatu musíme podřídit všechno. Co je ale ono všechno, a kde je hranice ekonomických a sociálních dopadů, zvlášť pokud nás nebude následovat zbytek světa? 

Poslední tři roky ukázaly, že svět je plný nejistot, dodavatelské řetězce selhávaly, peníze ztrácely na hodnotě, ale význam zemědělství v očích veřejnosti posílil. Kanadsko-český profesor Václav Smil upozorňuje na to, že Evropě ujíždí v nejdůležitějších pilířích civilizace, tedy i v zemědělství, vlak.

Je na čase, abychom se všichni, včetně politiků, začali na zemědělství dívat jinak. V mnoha parametrech máme TOP zemědělství v Evropě. Jste schopní, pracovití, svoji práce děláte dobře a s láskou. Věřím, že přes současnou tíživou situaci, doba uznání ještě přijde. 

Na úplný závěr si dovolím ještě jednou poděkovat Vám, delegátům, tedy členské základně, nejen za podporu a spolupráci, ale i za to, že jste vytrvali. Když jsem připravoval materiály pro delegáty uvědomil jsem si několik věcí, za prvé, mnohé se nám společně za poslední tři roky podařilo, i když to tak na první pohled nevypadá, za druhé, význam členství nespočívá jen v obhajobě vlastních zájmů, ale v boji za lepší život pro naše kolegy, zaměstnance a vůbec občany této země a za třetí význam členství je také v přátelství, výpomoci a výměně zkušeností, což zejména je, když se vrátím zpátky k složitosti dotačních a obecně podnikatelských podmínek, mnohdy k nezaplacení. Já Vám děkuji za poslední tři roky, kolegům z Prezídia a z představenstva děkuji za spolupráci a v dalších třech letech pracujme a bojujme, ale bojujme a pracujme s využitím zkušeností, které nám poslední tři roky přinesly. Děkuji.