Na pultech nejmenovaného řetězce se minulý týden objevila (a byla zase rychle stažena) mouka od stejného zpracovatele, u něhož se na Slovensku zjistilo nadlimitní množství v Unii dnes už zakázaného pesticidu. Mouka byla údajně stažena z opatrnosti. Má se totiž jednat o jinou šarži.

Faktem je, že „kam až sahají Hujerovi“, tedy kde všude mohly závadné obiloviny od stejného dodavatele skončit, se určuje velmi těžko. Nepoctiví překupníci, kteří se v Polsku nebo Maďarsku nelegálně dostali k ukrajinským dodávkám, směřujícím původně mimo EU, a ty následně odběrateli prohlásili za produkci unijní, už si tak nějak z definice s poctivou evidencí hlavu nelámou.

I když to nemusí statistika potvrzovat, fakticky je střední a východní Evropa zaplavena ukrajinskou produkcí. Skladové zásoby jsou meziročně výrazně vyšší. Jen v Česku jsou zásoby asi o 40 % vyšší ve srovnání se stejným obdobím loni. Kvalitní, bezpečná, v souladu s unijními předpisy vyprodukovaná, armádou úředníků prověřená produkce nám zůstává na skladech – a sem se vozí něco, co na unijní trh vůbec nepatří. Navíc nás za méně než tři měsíce čekají žně a novou sklizeň nebude kde uskladnit.

Zatracené obilí, co s ním? Nejprve, co s domácí produkcí. Vzhledem k vysokým zásobám bude asi nutné zvážit intervenční nákup tak, aby bylo možné sklady využít pro další sklizeň. Nabízí se státní hmotné rezervy nebo intervenční nákup na úrovni celé Unie s cílovou destinací v zemích s vysokou závislostí na dovozech.

A co s produkcí ukrajinskou? Dostat ji z EU tam, kam měla směřovat. Kudy? Černomořská cesta se komplikuje kvůli další eskalaci rusko-ukrajinského konfliktu. Suchozemská doprava je dražší a nese s sebou riziko podvodů. Navrhujeme proto exportní subvence pro ukrajinskou produkci a přísný kontrolní mechanismus na schengenské hranici. Současný návrh Evropské komise, tedy bez jasných podmínek poslat 100 milionů eur převážně do Polska a Maďarska, kde k podvodům s předeklarací a mícháním produkce docházelo, opět ukazuje, jak moc je bruselský moloch odtržený od reality. A já se musím zase jako na začátku ptát: co s ním?

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR