Nicméně: je snaha o to být dobrým člověkem slučitelná s některými povoláními? Vezměme si třeba lobbing, tedy zastupování zájmů. Svým způsobem nemá daleko k politice, která je soutěží o hlasy a vliv, nikoliv o nejlepší charakter. Já se občas ptám sám sebe, zda je v pořádku, že jsme se jako společnost smířili s tím, že slušnost a pravdomluvnost je slabostí a lež zůstává přípustným nástrojem diskuse.

Vraťme se ještě jednou k Otázkám Václava Moravce z 12. února. Od lobbisty zahraničních supermarketů Tomáše Prouzy tam zazněla jedna velká lež a jedna stále omílaná manipulace. Tou lží je obvinění ministerstva zemědělství z financování „,mecheche agrobaronů na Žofíně“. S ohledem na celkové náklady byly záštita a finanční příspěvek ministra zemědělství na Agrární ples spíše symbolické a rozhodl se k němu i s vědomím, že výtěžek letošního ročníku byl určen pro nadační fond Kapka naděje.

Vzhledem k tomu, že právní procedury jsou v oblasti ochrany dobré pověsti v Česku pomalé a neefektivní, je bohužel možné lhát kdykoliv, kdekoliv a o čemkoliv. Jinak než jako manipulaci pak nelze chápat neustále opakovaný mýtus o tříprocentní marži, respektive ziskovosti velkých supermarketů.

Můžeme se jen domnívat, zda jsou takto neefektivní, či se jedná o vyhýbání se daňovým povinnostem prostřednictvím účetní optimalizace. Od bývalých i současných zaměstnanců zaznívají spekulace typu poplatku za využívání značky mateřské společnosti, různé faktury za poradenství, pronájem atd. Markety patří také mezi největší inzerenty, což s sebou nese nemalé náklady. I kdyby to ale byla pravda, zisk 3 % při vyšším obratu stejně znamená vyšší tržní sílu.

A anketa pro čtenáře: kdo může v hospodě poroučet? Ten, kdo přijde s tisícikorunou a zbudou mu v kapse 3 %, anebo ten, kdo přijde se stokorunou a zbude mu 10 %

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR