Jako příklad byly uvedeny třeba margaríny, nealkoholické nápoje či káva. Tam je údajně počet dodavatelů nižší, než je počet řetězců, které si tak musí konkurovat a zaplatit za dodané zboží vyšší ceny. Zároveň v pořadu zaznělo podobné vyjádření i od ekonomky Jany Matesové. V dalším prostřihu jako druhý faktor zdražování zaznělo od téže ekonomky dominantní postavení obchodních řetězců, které nakoupené zboží dodávají s vysokou přirážkou.

Drahé potraviny jsou tedy výsledkem rovnice draho nakoupil = draho prodal. Jsou to ale čeští výrobci potravin, kteří draho dodávají do řetězců? Nechme stranou více či méně zažitý a Prouzou donekonečna opakovaný termín „agrobaroni“, koneckonců jestli je někde vysoká míra koncentrace a stamiliardové obraty, je to právě u obchodních řetězců. Vysoká koncentrace a vyjednávací síla je ale také u velkých potravinářských nadnárodních koncernů a zrovna margaríny, nealkoholické nápoje a káva to dobře ilustrují. Zatímco Coca-Colu nelze údajně nahradit Kofolou, obráceně to problém není. To samé může platit pro Jihlavanku a světové značky.

Zemědělci napřímo dodávají do obchodů jen některé položky, typicky je to ovoce, zelenina, brambory nebo vejce. Tam se nám často nedaří ani promítnout vyšší náklady – a hlavně tam vidíme a také upozorňujeme na vysoké obchodní přirážky, které jsou mnohdy v řádech stovek procent. V sousedním Slovensku se samy řetězce zavázaly, že u základních potravin nebudou obchodní přirážky navyšovat. „Naše“ řetězce to ústy svého zástupce nechtějí. Nechtějí ani zveřejnit, za kolik nakupují. Do té doby nicméně stát lavíruje se snížením DPH s obavou, že to pozná státní rozpočet, a nikoliv zákazník.

Mezitím jsou v zahraničí potraviny díky nižší DPH, vyšším dotacím pro tamní zemědělce a nižším obchodním přirážkám levnější. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Máme zkrátka specifický trh a český zákazník si to tak nejspíš přeje.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR