Takže potřetí a snad naposledy k uloveným bažantům na Opavsku, o kterých jsem psal na začátku roku. Zatímco počet ulovených kusů souhlasil, ozval se mi zástupce dotčené bažantnice s tím, že v rozporu s mým původním tvrzením tam totiž bažanty škubou, takže ani při takto rekordním odstřelu nepřijdou vniveč. Honci prý mají o bažanty velký zájem, a co neoškubou oni, zpracuje lokální firma. Takže tady je svět ještě v pořádku.

Ale pojďme tam, kde svět v pořádku mnohdy není. Do Bruselu. Pokud by se naplnily představy některých europoslanců z levicových a zelených frakcí, byla by nejspíš zvěřina (alespoň zatím) jediným masem, které bychom si teoreticky mohli dopřát. Na půdě Evropského parlamentu se totiž momentálně projednává směrnice o průmyslovém znečištění, podle níž bude muset každý chovatel s více než 150 dobytčími jednotkami, tedy každý, kdo chová 150 krav, 375 telat, 10 000 nosnic, 500 prasat či 300 prasnic vést evidenci produkce skleníkových plynů.

Navíc se má uplatňovat princip takzvané agregace, tedy do povinné evidence spadnete, i když chováte 70 krav, ale máte souseda, který jich chová 80. Celé to má navíc návaznost na tzv. nařízení o sdíleném úsilí, což není bruselský žargon pro plnění manželských povinností, ale legislativní materiál, který má zajistit snížení emisí metanu o 55 procent do roku 2030.

Skončíme tam, kde jsme začali, tedy u prezidentských kandidátů. Pamatuji si, jak před deseti lety tehdejší kandidát Karel Schwarzenberg vyprávěl, že za války bytostně nesnášel paví maso. Za protektorátu totiž platily povinné odvody obilí a dobytka pro potřeby Říše. Na pávy ale Němci neměli „kolonku“, a tak se u Schwarzenbergů jedli častěji, než by tehdy malému Karlovi bylo příjemné. Nezbývá než doufat, že zvítězí zdravý rozum nebo že starého německého psa novým kouskům nenaučíš – a že i nová generace byrokratů nemá na volně žijící hrabavou drůbež kolonku.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR