Jediným překvapením byl vyšší volební zisk u obou postoupivších, který lze připisovat větší míře racionality, jež převládla nad faktory emočními. Společnost je dlouhodobě rozdělená na dva tábory, a proto se zkrátka volilo na jistotu, ve prospěch největšího favorita dané strany barikády. To vysvětluje i minimální rozdíl mezi první a druhou příčkou. Podobně těsně a jakousi prohrou v prodloužení totiž ať pro jednu, anebo druhou stranu skončilo v posledních letech hned několik volebních klání.

Co za necelé dva týdny rozhodne? Analytici hovoří asi nejčastěji o volební účasti, která v druhých kolech bývá tradičně slabší (přičemž tentokrát by tomu tak být nemuselo), o oslovení nevoličů z prvního kola a o mobilizaci voličů mladších. Tady si dovolím na chvíli zastavit. Nechci nikterak snižovat důležitost prezidentského postu, nicméně z hlediska ústavních pravomocí a z pohledu dopadu do každodenního života každého z nás jsou tu volby důležitější, ať už volby sněmovní, nebo i volby evropské, kde máme tradičně mizivou účast (naposledy 28 %, v roce 2014 dokonce jen 18 %).

Ačkoliv sám (alespoň podle definice EU) patřím v 36 letech mezi mladé, polil mě pot, když jsem se dozvěděl, že Německo a Belgie chystají pro volby do Evropského parlamentu snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let. Rád bych se mýlil, ale pravděpodobně to přivede více iracionálního aktivismu a ve výsledku více polarizace evropské politiky v době, kdy se začíná vytrácet cesta „funkčního politického středu“.

Nejsem přítelem extrémních levicových názorů některých evropských politiků, stejně jako nejsem pro to EU zrušit a přiklonit se na Východ. Funkčním politickým středem je přitom vnímat kritiku a přicházet s řešeními, která budou pro občany EU přijatelná a pochopitelná. To nebude role prezidenta, ten bude především glosátorem, osobně bych byl nicméně rád, kdyby uměl na onen funkční politický střed ukázat.

Běžte k volbám. Nic to ovšem nemění na tom, že o kvalitě našeho života už za rok a půl rozhodnou spíše šestnáctiletí Němci a Belgičané než za dva týdny váš soused.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR