Letos se právě v Polsku dočkali „vykoupení“ dříve než obvykle. Kvůli nižší DPH na potraviny a nižším obchodním přirážkám tamních řetězců vyjdou spotřebitele některé položky až o polovinu levněji. Češi proto obchody v bezprostřední blízkosti hranic doslova vykoupili. Třeba takové máslo, bez kterého se většina vánočního cukroví neobejde, bylo u hranic vyloženě nedostatkovým zbožím.

Máslo a mléko samo o sobě vzbuzuje v posledních týdnech emoce. Německé a italské mlékárny mají totiž málo suroviny a doslova „luxují“ český trh, aby mohly dále máslo, sýry nebo jogurty vyrábět. I když se klimatické konference i instituce Evropské unie shodují, že krávy produkcí metanu urychlují oteplování planety a že je v zájmu klimatické neutrality bude třeba zneutralizovat, Francouzi si stále rádi dají camembert, Italové parmezán a Holanďané goudu.

V Evropě je tak po mléce stále velká poptávka a české mlékárny, kterým na rozdíl od těch německých s cenami energií zatím nikdo nepomohl, nabízejí chovatelům výrazně méně než zahraniční konkurence. Někteří tuzemští zpracovatelé tak apelují na patriotismus a slib zůstat spolu v časech dobrých i zlých, jiní by nejraději zakázali dotační podporu na mléko, které se nezpracuje u nás doma. Jenže žádná dotace na produkci mléka neexistuje, existuje jen tzv. podpora jakosti Q CZ, kde valnou většinu prostředků čerpají právě zpracovatelé. Téměř všechny dotace pro chovatele se totiž dávají na takzvané dobré životní podmínky, zkrátka aby se krávy měly dobře.

V neděli jsem v adventně plném kostele přemýšlel, jestli by nebylo lepší těch 80 % národa, co do kostela nechodí, obrátit na hinduismus. Krávy už u nás „pohodu“ mají. Kdyby byly posvátné, Brusel by na ně nemohl. Na víru, navíc v Evropě menšinovou, se přece sahat nebude. Hinduismus přeje i produkci mléka. Indie totiž od roku 1960 více než zdesetinásobila produkci mléka, z 20 miliard na 200 miliard litrů. Čím je něčeho více, tím je to levnější. To by v tom byl čert, aby to nefungovalo i u nás.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR