Od politiků jako kdysi od svých otců slýcháme, že bychom měli šetřit, zhasínat v místnosti, již opouštíme, látat si děravé ponožky, poctivě dojídat a nevyhazovat jídlo, nakupovat s rozumem a teple se oblékat i ve vnitřních prostorách, abychom nemuseli zbytečně topit. Můj otec obvykle ještě přidával dovětek: „Tisknu snad peníze?“

To by v případě jakéhokoliv státníka (samozřejmě přeneseně) v Evropě a ve Spojených státech nebyla až tak úplně pravda. Plody „covidového“ tištění peněz sklízíme už přes půl roku. Nicméně apel ke střídmosti zůstává. Obvykle sice bývají ve výchově důslednější otcové, ani matky se ovšem mnohdy nedrží stranou. Někdy se v rámci šetření třeba vypnou pojistky. Od předsedkyně Evropské komise jsme se minulý týden dozvěděli, že výrobci elektrické energie budou v době nejvyšší aktuální poptávky některé odběratele vypínat, abychom tak mohli „zploštit křivku“ (flatten the curve).

Hlasitě se začíná mluvit o distanční výuce, kurzarbeitu a nově také přídělovém systému. Jestli to někomu připomíná dobu covidovou, není sám, tentokrát ale zplošťujeme křivku spotových cen plynu, nikoliv denních přírůstků nakažených, a aktuálním strašákem a nepřítelem není virus, ale Rus. Rozhodně nepatřím mezi covidové popírače ani ruské vítače, nicméně alespoň pro moji generaci ono „musíme se uskromnit“ dává smysl hlavně tehdy, pokud se šetří racionálně, pokud v tom „rodiče“ jedou taky a pokud je někde „světlo na konci tunelu“ jako třeba, že v létě se pojede na dovolenou.

Zeštíhlení státního aparátu jsme alespoň u nás přislíbeno dostali, doufejme, že pan premiér k šetření na úřednících přesvědčí i paní von der Leyen. Teď ještě ta motivace. Uhlíková neutralita moc netáhne, zvlášť když zbytek světa do toho s námi nepůjde, a jediným hmatatelným výsledkem bude zbídačení evropské populace. Nedivme se pak, že hmatatelnější, všeobjímající, i když méně sofistikované „bude líp“ alespoň podle průzkumů funguje tak nějak „líp“.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR