Charles, tedy podle našich jazykových zvyklostí Karel III., i v případě, že by bohatou měrou podědil windsorskou dlouhověkost, na to s velkou pravděpodobností rozhodně nebude mít sedm dekád. „The king is dead, long live the king“, tedy král je mrtev, ať žije král, zaznělo v Shakespearově Richardu III. a stalo se běžnou frází, kterou média omílají třeba jen při vydání nového iPhonu. Ačkoliv se v českojazyčném prostředí ono „long“, tedy nechť „dlouho žije“, nepřekládá, nyní je v Británii vyslovováno s lehkou obavou. Přece jen ujmout se trůnu v „dědečkovských“ 73 letech není totéž jako v 26, tedy ve věku, kdy se trůnu ujala Alžběta II. a kdy většina lidí teprve rodinu zakládá. Přejme nicméně Karlovi III. pevné zdraví, jak ostatně (zase) praví hymna Spojeného království „God save the king“, tedy Bůh ochraňuj krále.

Alespoň za mě, ale dost možná za velkou část konzervativně založenějších obyvatel Velké Británie si přejme také, ať se král Karel III. chová trochu jinak než princ Charles. Proč zrovna tato formulace?

Zatímco mezi ostrovními „poddanými“ dlouho oblíbenější princezna Diana se věnovala humanitárním tématům, tématům do té doby opomíjeným a mnohdy i tabuizovaným, princ Charles se v poslední době kromě hraní póla a přípravě na královské povinnosti věnoval především změnám klimatu. Minimálně u zemědělců si poznámkami o nutnosti změny jídelníčku běžného Brita a omezení chovu hospodářských zvířat moc popularity nezískal.

Někdo kdysi řekl, že Británie nemá kuchyni, ale jídlo, a že kuchařské umění a krása tamních žen udělaly z ostrovního království námořní velmoc. Až tak politicky nekorektní bych nebyl, ale typická anglická snídaně se bez slaniny, párečků a vajec prostě neobejde. Ačkoli role panovníka je v konstituční monarchii spíše ceremoniální, doufejme už kvůli britským zemědělcům a strávníkům, že král Karel III. nechá environmentální aktivismus princi Charlesovi.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR