To je nyní zcela odůvodněná obava, stejně jako je zcela oprávněným požadavkem a vzkazem vládě i Evropské unii, aby se situace urychleně řešila, než dojde k ještě větším hospodářským škodám. Sám jsem na zahájení agrosalonu Země živitelka varoval před černým scénářem v podobě úpadku průmyslu, potravinářství a zemědělství, které dále nemohou v energetické krizi fungovat při násobných nákladech, a hlavně před masivním propouštěním, jež hrozí, když se nenajde řešení. Tady ale moje shoda s poselstvím demonstrace a hlavně s organizátory a s řadou vystupujících končí.

Rozhodně si nemyslím, že by současná vláda byla bez chyby. Ať už je to komunikace některých ministrů směrem k médiím či podnikatelským a zaměstnavatelským svazům, chaotické řízení některých resortů nebo z mého pohledu nedostatečná asertivita vůči do Green Dealu zamilované Evropské komisi, k chválení toho příliš není. O demisi ale nerozhodují demonstrace, o té rozhoduje Sněmovna. Vláda se možná rozpadne sama pod tíhou okolností a vlastních problémů, možná bude současná krize impulzem ke změně. Už vůbec nevidím řešení ve vystoupení z Evropské unie a NATO.

Proto jsem na akci nebyl, nepodpořil ji, stejně jako Agrární komora ČR jako taková. Přes víkend jsem osobně či telefonicky hovořil s řadou zemědělců. Na rozdíl ode mě, pamětníků listopadu roku 1989. Někdo by možná chtěl mezi sobotní akcí a zaplněným Václavákem roku ’89 dělat paralely, ale ani já, ani ti, co tento rok pamatují, jsme to neudělali.

Sametová revoluce vycházela ze dvou základních premis. Zaprvé, systém nebyl reformovatelný, i když se o to posledních pár let existence pokoušel. Zadruhé tu byla alternativa, „návrat na Západ“. I když současný Západ se svým Green Dealem a nejen s ním šlápl zatraceně vedle, návrat na Východ rozhodně není alternativou, která by slibovala svobodu a důstojný život, za který se v roce 1989 zvonilo klíči. Umí to ale ještě Západ? Podle mě ano, ale ne se současným, od reality odtrženým vedením.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR