Zapne televizi a z obrazovky mu jeho ministerský předseda Mark Rutte a ministryně pro přírodu a dusíkové hospodářství (ano, to v Nizozemsku existuje) oznámí, že bude muset v rámci boje proti změnám klimatu redukovat chovy zvířat o 30 procent.

V tu chvíli už holandský farmář startuje traktor a jede na „barikády“. A nebyly to barikády ledajaké, holandští farmáři blokovali distribuční centra supermarketů, hlavní dopravní uzly, a dokonce došlo i na potyčky s policí.

Zde si neodpustím mírný povzdech nad tím, že u nás by se podobnou akci přes to, že jsme, co se týče zelených nápadů v mnohém „bruselštější“ než Brusel, nejspíš uspořádat nepodařilo. Co naplat, holandští zemědělci nejsou žádní „nazdárci“. Nejen ti, kteří traktory najížděli do policejních zátarasů, jsou evidentně tvrdí jako dobře vyzrálá gouda a chození v dřevácích naboso člověka zocelí o poznání více než chození v sandálech a ponožkách.

O protestech nizozemských zemědělců se toho za poslední týden napsalo hodně, já se pokusím soustředit na to, co v debatě nezaznělo. Nejde totiž jen o emise metanu a CO2 . Nizozemsko má zhruba 40 tisíc kilometrů čtverečních. Zatímco u nás se chová jen něco kolem 35 milionů kusů hospodářských zvířat (a číslu značně pomáhá drůbež s 23 miliony), v Nizozemsku je to na poloviční rozloze více než 100 milionů kusů.

Zatímco u nás je hnoje, a tedy i dusíku nutného pro výživu rostlin, nedostatek, v Holandsku řeší spíše problém „nerudovský“, tedy – kam s ním? Přebytečný dusík, který už nedokážou pojmout rostliny, totiž dokáže v přírodě pěkně pozlobit.

Proč si krávy nenechat a přebytečnou mrvu prostě vyvážet? I takové pokusy jsem v historii zaznamenal, nicméně vzhledem k tomu, že v současné době má prioritu spíše budování plynovodů než „hnojovodů“, není nizozemským farmářům příliš pomoci. Jako zástupce farmářů v České republice mám rozpolcené pocity, sousedovi sice „chcípá koza“, ale moc bych za to nedal, že naše zatím ještě ekologické krávy také začnou někomu vadit.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR