Tak by mohla vypadat scénka z české mutace britského seriálu Jistě, pane premiére. Ačkoliv mezi českým a britským humorem rozdíl není, mezi politickou kulturou ano. Někteří komentátoři dokonce v souvislosti se západními zvyky používají termín „presumpce viny“, to znamená mnohdy alespoň symbolické vyvození politické odpovědnosti i v případě, že daný politik s aktuální kauzou nic společného nemá, o ničem nevěděl – a ta částka taky nesouhlasí. Dokud se neprokáže, že je daný „posel lidu“ čistý jako lilium, stáhne se z veřejného dění.

V Česku je nicméně laťka i z důvodu historických precedentů typu „nikdy neodstúpím“ nastavena jinde a volání po demisi vlády je uprostřed relativně závažné kauzy pořád přehnané a nereálné. Známé jihočeské přísloví praví, že kapr si sám rybník nikdy nevypustí – a 108 je 108. Vláda rozpočtové odpovědnosti se navíc může odvolat na snahu ušetřit peníze daňových poplatníků tím, že nebudou vypsány mimořádné volby.

Nicméně zpět k zemědělství a k Británii. Z konference „Řekněte nám svůj názor“ si pamatuji skotského farmáře, který označil EU kvůli stěhování parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem za „cirkus na kolečkách“. Mám britský humor a životní postoj velmi rád a Britové mi v EU chybějí. Nejen že tamní zemědělství je našemu s průměrnou velikostí farmy 87 hektarů bližší než Polsko či Řecko, ale i názorově a politicky se jednalo o spojence. Ještě v době, kdy jsme neměli „Evropu jako úkol“, ale chtěli jsme to Bruselu osladit, jsme patřili do společného tábora „antieurohujerů“, tedy eurorealistů.

Zlí jazykové tvrdí, že k brexitu dost přispěla i absurdní politika zákazů a omezení směrem k britským farmářům, kteří si řekli „dost“. Když si nyní čtou o zákazu podzimní orby, až 10 % půdy mimo produkci a povinném podílu ekologického zemědělství, asi si říkají, že je dobře, že ten Monty Pythonův, tedy Timmermansův cirkus na kolečkách opustili a mají po starostech. S malým „s“.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR