Podle Organizace pro výživu a zemědělství při OSN došlo v roce 2021 k nárůstu globálních cen potravin o 28 procent. Mohly za to tři faktory – nárůst cen vstupů, pokračující pandemie a nepřízeň počasí. To vše vedlo k nižším výnosům, a tedy i nižší nabídce, což při stejné nebo vyšší poptávce znamenalo růst cen.

Pro rok 2022 jsou predikce růstu cen potravin kvůli válce na Ukrajině ještě mnohem vyšší. Ukrajina je obilnicí Evropy. Společně s Ruskem zásobovaly před konfliktem Evropu, ale i rozvojový svět levným obilím, slunečnicí nebo sójou. Zatím je problémem tyto komodity z faktických (blokáda Černého moře) či politických (sankce a protisankce) důvodů z této oblasti dostat. Sklizeň roku 2022 je nicméně minimálně na východě a jihu Ukrajiny ohrožena, a tak možná nebude brzy co vyvézt. Ozimy nejsou a nebudou pohnojené, ošetřené proti škůdcům, a jařiny možná ani nikdo nezaseje.

Tím se vracím zpátky k tomu sado-maso aspektu současná situace. Evropa může uživit sebe i rozvojový svět. Musí ale zvolit jiný odstín zelené, zelenou produkci, nikoliv zelenou neprodukci v podobě Green Dealu. Potřebujeme novou „zelenou revoluci“.

S tou poslední přišel nositel Nobelovy ceny za mír, americký agronom Norman Borlaug. I tehdy byl důvodem konflikt Ruska a Západu. Rozvojový svět byl totiž extrémně zranitelný vůči rozmarům počasí a neúrodě. Ta znamenala hlad, nepokoje a potenciální příklon k světové socialistické revoluci. Tehdy se začalo říkat „better fed than red“, tedy lepší nakrmit, než nechat na pospas rudé ideologii. Proto Borlaug přišel se zelenou revolucí založenou na lepší výživě a ochraně rostlin s pomocí chemie, tedy přípravků na ochranu rostlin a umělých hnojiv, a ještě lepšího šlechtění plodin.

Green Deal chce toto škrtnout, ale nenabízí a nepodporuje řešení. Tím je podle mě „nová zelená revoluce“ postavená na inovacích (šlechtění, informatika, robotika) a jejich využití v praxi s cílem šetrnější produkce. Ekologie a ekonomie tak nemusí jít proti sobě. Zároveň nebude Evropa sadistická vůči třetím zemím, kde už nyní umírají lidé hlady. Tím, že sníží či zastaví růst cen potravin, nebude zase masochistická vůči sama sobě.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR