Něco na tom možná bude, každopádně by bylo možné s trochou nadsázky oponovat spíše „darwinisticky“, tedy, že čím horší přírodní podmínky, tím větší nutnost plánovat dopředu a dělat si zásoby na horší časy.

Moje nejoblíbenější teorie nicméně rozděluje Evropu na tři oblasti, „pivní“, „vinařskou“ a „pálenkovou“. Zjednodušeně, západ=pivo, jih=víno a sever=tvrdý alkohol. Kdybych to měl popsat jako v televizní předpovědi počasí, je na tom Česká republika asi následovně: Ze západu k nám, zejména do historických Čech, zasahuje pivní fronta, na jihu, především na jižní Moravě, silně prostupuje vinné rozhraní, v severnějších částech Moravy rozhraní pálenkové. Pití každého z těchto nápojů se pojí s určitou kulturou. Já osobně vždycky říkám, že pivo Čechy nejlépe vystihuje v tom, že v sobě snoubí slad a hořký chmel.

I život v naší kotlině je mnohdy hořkosladký, ale má něco do sebe. Víno chce a má svůj čas a musí se mu přijít na chuť, což ostatně věděl už otec vlasti Karel IV. Pálenka je zase pití pro pořádné chlapy, co se občas posekají valaškami, ale nebojí se těžké práce. A takhle my si tady ve zkratce žijeme.

Od července nás opět po třinácti letech čeká předsednictví Radě Evropské unie. Nyní se usilovně hledají témata a motto. V roce 2009 to bylo s odkazem na skutečnost, že v českých zemích je dlouhá tradice cukrovarnictví a vznikla zde první kostka cukru, „Evropě to osladíme“.

Ve spojitosti s výše uvedenou teorií a skutečností, že ministrem zahraničních věcí je pirát, a k tomu přece patří „Tuzemák“, symbol našeho členství v Unii, vsadil bych právě na alkohol a parafrázi unijního motta „Jednotnost v rozmanitosti“, nebo spíše „Každému, co jeho jest“ a „Proti gustu žádný dišputát“.

Ať si zkrátka dá a dělá každý, co chce. Hlavně nemíchat. To by celkem pěkně vystihovalo naši národní povahu.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR