Přijde útok jedné či druhé strany každým dnem, nebo až po skončení her? Tradice by napovídala, že by to mělo být až po závěrečném ceremoniálu. V ideálním případě by ke konfliktu nemělo dojít vůbec.

Už ve starém Řecku se přibližně v 9. století před naším letopočtem v době olympijských her vyhlašovalo příměří tak, aby se všichni sportovci mohli bezpečně dostat do místa konání her. Poté se mohlo bojovat dál a mnohdy také mezi jednotlivými městskými státy se i bojovalo, až nakonec přišel sjednocený nepřítel, který si všechny podmanil. Co přijde nyní? Obě strany potenciálního konfliktu se navzájem provokují a někteří komentátoři předpovídají, že ani olympijské příměří nemusí být v tuto chvíli svaté.

Nicméně zpět do antiky. Staré latinské přísloví, jehož autorem je údajně Cicero a které se do povědomí našeho kulturního prostoru dostalo se stejně pojmenovanou písní Karla Kryla, praví „Inter arma silent musae“. V doslovném překladu to znamená: „Mezi zbraněmi Múzy mlčí“, možná trochu méně přesněji, ale výstižněji pak „Ve válce Múzy mlčí“. Některé zdroje tvrdí, že Ciceronův původní výrok zněl trochu jinak a sice „Inter arma silent leges“, tedy „V době války zákony mlčí“.

Válka zkrátka představuje zásadně odlišnou situaci, ve které nic, co je dáno ani psáno, neplatí. Ten, kdo má palebnou převahu, určuje pravidla hry. V moderních dějinách jsme nicméně poznali, že neexistuje jenom hra s nulovým součtem, tedy, že jeden musí něco ztratit, aby druhý získal. Evropská integrace nám i se všemi svými chybami ukazuje, že z dlouhodobého hlediska můžou získávat všichni. Možná budou tu a tam nespokojení, ale jsou živí a bohatší. O válce totiž platí ještě jedno přísloví, inter arma silent negocios, tedy že obchodu se ve válce nedaří. Doufám, že si to všechny strany potenciálního konfliktu uvědomují.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR