Nicméně zpět k filmu. Některé motivy „V jako Vendeta“ jsou nadčasové, třeba neustále aktuální varování před totalitní mocí a pokusy za každou cenu, třeba i násilím, vytvořit harmonickou a „spravedlivou“ společnost. Film stejně jako mnoho dalších dystopií ukazuje, že není důležité, co je pravda, ale co se jako pravda může většině jevit.

To platí i v reálném životě, stačí, aby vás šikovní PR specialisté hezky „onálepkovali“. Ze zastupování zájmů je tak ošklivý „lobbismus“, z akciových, obchodních společností či kooperativů se stovkami tisíc drobných vlastníků jsou „nenasytní agrobaroni“.

V celé té přestřelce plné mediálních zkratek, kterou většina nezaujatých vnímá jako boj malých proti velkým, kde je třeba přece správně fandit těm menším, ale zapadla samá podstata. Vítězem se totiž stávají velcí.

A to velcí vlastníci půdy, nikoliv zemědělci a už vůbec ne zemědělci, kteří něco produkují. Stále totiž dle podmínek EU platíme za hektar, nikoliv za plnění společenské objednávky, jako je péče o půdu, krajinu či zvířata, a už vůbec ne za produkci. Tu přece mohou dělat jen na západ od nás. „Pozitivní změny“ na poslední chvíli, které minulý týden oznámilo ministerstvo zemědělství, tento princip jen prohloubí.

Samozřejmě podpora menších zemědělců a ekologického hospodaření je správně, Češi jsou nicméně velmi přizpůsobivý a vynalézavý národ, a jak se říká – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. A velcí vlastníci půdy budou brát hodně. I malí zemědělci tak budou mít problém udržet si pronajatou půdu, když budou muset konkurovat těm, kteří budou hledat způsob, jak ochránit peníze před inflací a začnou skupovat pozemky. Vše jen proto, aby bez jakékoliv produkce pobírali vyšší dotace.

Není možné, aby tento scénář nenapadl i ty, kteří o tom rozhodovali. Nebo napadl? Jak říká ale i „V jako Vendeta“: „Nic jako náhoda neexistuje, existuje jen iluze náhody.“

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR