Renata Šarjaková, 16. prosinec 2021
České, zlaté, anebo německé?
Mladá fronta DNES - Hovory z lán(ů)

- Chovatelé prasat zažívají největší krizi v historii samostatné České republiky. Výkupní ceny těsně nad 25 korun za kilogram živé váhy, tedy o cca 8 korun níže než při našem vstupu do Evropské unie, a extrémní nárůst cen vstupů.

Náklady na krmiva, energie a pohonné hmoty se oproti minulému roku zvýšily o desítky procent, a chovatel tak na každém praseti, které pošle na jatka, tratí v lepším případě 800, v extrémním případě, kdy je závislý na volatilním trhu s energiemi a nyní i krmivy, až 1 500 korun.

Co má takový chovatel/podnikatel dělat? Necitlivě řečeno by se měl zamyslet nad tím, zda je ještě podnikatelem, nebo zda by se neměl nechat evidovat jako dobročinná organizace. Podnikání je totiž soustavnou činností, která má ve svém výsledku přinést nějaký zisk, nikoliv ztrátu.

Akciovky, s.r.o. či obchodní společnosti zase musí spravovat majetek svěřený s péčí řádného hospodáře, nikoliv vytvářet ztrátu. Nejen proto v našem průzkumu 43 procent respondentů uvádí záměr chovy v příštím roce výrazně omezit, 30 procent chce chovy zcela zavřít, 26 procent zachovat a jen jedno procento oslovených chce chovy rozšiřovat. Důvodem jsou nízké ceny, rostoucí náklady, nedostatek pracovníků, nárůst byrokracie nebo nerovné postavení vůči chovatelům z jiných zemí EU.

Dotačními podporami pokřivené konkurenční prostředí společně s obchodní politikou německých řetězců působících i na tuzemském trhu je právě tím „jádrem pudla“. Nejenže cenu prasat u nás prakticky určují německá jatka, která cenu na daný týden vyhlašují, až 75 procent potravin se zde prodává přes obchodní řetězce. Kaufland, Lidl, Billa, Penny a naposled Aldi v Německu vyhlásily, že přecházejí na systém 5D. Zákazník tak na pultech najde maso z prasete, které se narodilo, bylo odchováno, vykrmeno, poraženo a zpracováno v Německu. Chtějí tak údajně snižovat uhlíkovou stopu. Bylo by hezké, kdyby podobně environmentálně uvažovaly také v Česku.

Z pohledu uhlíkové stopy se nicméně obávám, že budeme opět 17. spolkovou zemí, nikoliv svébytnou republikou. Zajímá ale tuzemské spotřebitele uhlíková stopa, kvalita, welfare a čerstvost, anebo jen cena? Jestli jen cena, tak možná nejen letos neuvidíme zlaté, už vůbec ne české prase, ale určitě čím dál častěji na svém talíři prasátko německé, případně si budeme zvykat na „vystařené“ rozmrazované maso z hmotných rezerv, kterého se budou ve Španělsku či v Polsku potřebovat zbavit.

Dobrou chuť.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 097
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář