Konkrétně má jít o prospěšnost masa jako součásti řešení klimatických změn. Takovou reklamu jsem tedy u nás neviděl. Asi to není pro korporace ještě téma. Dále se vyvrací mýtus, že konzumace masa je pro člověka dobrá ze zdravotního hlediska. Tam by asi záleželo na druhu masa – drůbeží nebo rybí maso na tom bude určitě mnohem pozitivněji než tučnější a červená masa a vždy záleží na míře konzumace, pestrosti jídelníčku a životním stylu jedince. Když jsme u červeného masa, dalším mýtem má být představa, že konzumace masa (zejména červeného) dělá muže mužnějšími. To musí posoudit dámy, nicméně mužnost dnes spočívá spíše ve schopnosti postarat se, rozhodnosti a nebojácnosti než v jídelníčku, ale budiž.

Dále, a to už je opravdu vyšší dívčí, respektive téma pro gender studies, tedy že správná žena vaří rodině maso a jinak to není správná žena. Ano, láska prochází žaludkem, ale nejen jídlem živ jest člověk. Ještě absurdnějším tvrzením zelených je, že konzumace masa je aktem vlastenectví, a to je špatně. Rozhodně netřeba vyvracet u nás, kde se zákazník vrhá po masu ve slevě, ať je odkudkoliv, a vlastenectví jde stranou. Z nás rozhodně maso vlastence nedělá. A už jsme téměř v závěru – konzumace masa lidi prý spojuje, a to přece není pravda. A naposledy, že konzumace masa je podle reklamy na maso projevem svobody.

K prvnímu tvrzení, zkuste přilákat sousedy na party s grilovaným tofu, moc štěstí asi mít nebudete. Co se týče svobodné volby, tak já jsem si takhle vedle sebe položil složení rostlinného „burgeru“ a mletého masa. Zatímco veganská verze by vydala na kratší román a éčky se to jen hemžilo, maso si vystačilo s jednou přísadou, masem. Já mám tedy jasno i bez reklamy.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR