- Agrární komora
- Agroweb
- Agris
- Asociace soukr. zemědělství
- Agronavigátor - ÚZEI
- Moravskoslezský kraj
- Min. zemědělství
- Min. pro místní rozvoj
- Min. životního prostředí
- Státní zem. interv. fond
- Český statistický úřad
- Sbírka zákonů
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Vláda ČR
- Evropská unie
- Státní správa
- Poradci MZe
- Krajská informační střediska
- Infovenkov
- 5. listopad 2024:
Advent je zpět!
... více - 5. listopad 2024:
Seminář "Protierozní ochrana půdy v dotačních a legislativních podmínkách"
Regionální agrární komora Ostrav ... více - 24. říjen 2024:
Co dělat na pozemcích postižených záplavami?
Opatření, která můž ... více
Cena za udržitelnost bude vyšší než dražší vejce
- Ještě jednou uslyším slovo „udržitelnost“ – a asi se neudržím. Tak nějak komentoval s typicky českým, trochu „slunce-senovským“ humorem přednášku o Zelené dohodě pro Evropu (neboli Green Dealu) jeden zemědělec, na kterého evidentně na první poslech pěkně znějící pohádka o šťastných zelených zítřcích neudělala takový dojem, jak by si možná přednášející představoval. Možná, že jenom nebyl ta správná „cílovka“.
Podle průzkumu společnosti Nielsen z tohoto roku totiž slovo „udržitelnost“ funguje až na 75 % mileniálů (rok narození 1981–1996). Ti totiž v dotazníku uvedli, že při nákupu dávají přednost udržitelným, i když dražším potravinám. Není divu, že se právě na tyto spotřebitele, kteří většinou zemědělství znají buď z vyprávění, nebo možná z videohry, zaměřuje nejen reklama, ale také politika Evropské unie.
Co je ale dnes tak módní „udržitelnost“? Udržitelný rozvoj je podle Wikipedie proces, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Zatímco samotná definice hovoří o rovnováze, čím mladší respondent, tím více bude pravděpodobně akcentovat právě environmentální aspekt udržitelnosti.
Levicoví intelektuálové v této souvislosti dokonce hovoří o hospodářském „scvrkávání“ (degrowth), tedy opaku neustálého růstu, který se podle nich zdá být falešnou modlou pro většinu politiků a médií. Hrubý domácí produkt jako index úspěšnosti společnosti by podle zastánců této teorie měl být nahrazen indexem štěstí. To je nicméně značně subjektivní ukazatel, který s sebou nese nezanedbatelné riziko, že „šťastná bublina“ jednou praskne a společnosti spadnou z nosu brýle mámení.
Něco podobného se nedávno stalo v sousedním Německu, kde si zákazníci zvykli na cenově dostupná bio vejce od šťastných slepic. Typická představa několika slípek na dvorku vzala zasvé, když se ukázalo, že většina bioproducentů v Německu funguje na bázi velkochovu a mezi třiceti tisíci zvířaty ve volném ustájení dochází nezřídka k úhynům a kanibalizaci. Pravda je nicméně taková, že není možné vyprodukovat levně vejce v masovém měřítku, s minimem pracovní síly podle mnohdy scestných představ současného spotřebitele, který sám chce pracovat v teple kanceláře a ne se starat o slepičky.
Totéž platí o veškeré zemědělské produkci. Cena za udržitelnost bude ve skutečnosti totiž mnohem vyšší než o korunu dražší vejce.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR