Vzhledem k tomu, že někteří politici dávají mezi zemědělství a jednu konkrétní firmu v oboru podnikající rovnítko, stát se to může. Tzv. zemědělské podpory se nicméně vyplácejí na základě přísných kritérií, přičemž nárok na ně nevzniká „befelem“ shora nebo kamarádstvím s úředníkem, ale právě splněním všech zákonných požadavků. Ty přitom vycházejí ne z národní, ale unijní legislativy, jejíž dodržování si Brusel přísně hlídá.

Když se bude chtít škrtat jedné firmě, musí se škrtat všem. Někdo namítne, že by se „systémově“ mělo škrtat všem větším zemědělcům. Je to ale v tuto chvíli namístě? Skoro všechny strany, které nakonec překročily pětiprocentní hranici, mají ambici po volbách vyléčit „nemocné zemědělství“.

Často se mluví o tzv. zdravé krajině. Ta ale nemůže být zdravá bez pestrých osevních postupů, tedy podpory tzv. citlivých komodit, jako je ovoce, zelenina, chmel, brambory nebo cukrová řepa, a bez podpory živočišné výroby. Jednak se kvůli živočišné výrobě pěstují pro úrodnost půdy tolik důležité pícniny, jednak jsou vedlejším „produktem“ chovu zvířat statková hnojiva. Ta nejen nahrazují hnojiva minerální, ale také zlepšují schopnost půdy zadržovat vodu. Právě větší podniky (nad 500 ha) mají v České republice zásadní podíl jak na speciální rostlinné výrobě, tak na výrobě živočišné.

Pokud tedy chceme zdravé zemědělství a zdravou krajinu, nemůžeme větší podniky hodit přes palubu. Podporu si zemědělství jako celek zaslouží také ze sociálního hlediska. Jestli jsme teď na prahu energetické a možná i ekonomické krize způsobené koronavirem, je to jen slabý odvar toho, co nás čeká v cenách potravin v souvislosti s ambiciózní, ale nerealistickou evropskou Zelenou dohodou.

Pokud příští vláda bude chtít šetřit na zemědělství, může se stát, že nás čeká na jedné straně extrémní zdražení potravin a na druhé výprodej tuzemských zemědělských podniků silnému, hlavně zahraničnímu kapitálu. To bychom bez ohledu na to, komu jsme ve volbách fandili, neměli dopustit.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR