Už od 18 let jsem se považoval za konzervativního voliče. Citát, který bývá připisován Winstonu Churchillovi (i když není jisté, zda je skutečně jeho autorem), praví: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.“ Já osobně jsem levicovou fází neprošel. Jako spíše introvertní člověk jsem neměl potřebu meditovat v čajovnách a konverzovat o sociální spravedlnosti. Ani jsem na to neměl čas. Vzhledem k tomu, že jsem vyrostl na rodinné farmě, jsem odmalička věděl, že peníze nerostou na stromech a musí se odpracovat. Soboty, neděle, svátky.

Rád bych volil pravicově i v současných volbách. Skutečná mainstreamová pravice, která by prosazovala štíhlý stát, jenž své občany neobtěžuje ani nevodí za ručičku, tu ale prostě není. Není tu ani strana, která by prosazovala asertivní (nikoliv destruktivní) postoj vůči Evropské unii. Část politických stran vzhlíží obdivně k Západu, který už neexistuje, část zase k Západu, který směřuje tam, kde země východní a střední Evropy už byly. Jsou to světlé zítřky, které jsou tentokrát nejen sociálně, ale i „klimaticky spravedlivé“. Děkuji, nechci.

Když se tak dívám na volební lístky, trochu mě zamrzí, že nelze kroužkovat kandidáty napříč stranami a vybrat si určitý počet za daný kraj, ve kterém volíte. Bylo by tak možné volit kandidáty podle toho, jak hlasovali v posledním volebním období, nebo podle toho, co chtějí prosadit, pokud kandidují poprvé. Chápu, že je to utopie a možná zbytečně komplikované. Možná by to ale vzbudilo větší zájem o práci politiků a trochu by to otupilo současné „kmenové“ uspořádání tuzemské politiky. K volbám se totiž nemá chodit proto, aby vyhrál ten či onen tým. K volbám máme chodit proto, abychom vybrali ty nejlepší zástupce, kteří budou hájit nás a stát, ve kterém žijeme.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, věřme, že zvolení kandidáti najdou společnou řeč a budou se snažit v rozdělené společnosti spíše stavět mosty než hloubit příkopy.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR