Momentálně to tak nevypadá a konec onoho „dočasně“ je stále v nedohlednu. Blíží se čtvrtá vlna pandemie covidu-19, hlásala média minulý týden. Jako by předchozí tři vlny nestačily k tomu, aby celé západní společnosti otočily život naruby. Materiální rozdíly se prohlubují, vztahy jsou napjaté a společnost svírá nejistota z věcí budoucích. Globalistická porevoluční mantra „všechno si dovezeme“ vzala kvůli covidu zasvé a nejen v oblasti zemědělství a zásobování potravinami bychom měli dělat maximum pro to, aby se neopakovala současná situace se stavebními materiály, jejichž cena v důsledku narušení dodavatelsko-odběratelských kanálů atakuje nebeské výšiny.

Když už jsme „tam nahoře“, začátkem srpna Světová zdravotnická organizace ústy americké epidemioložky Marie Van Kerkhofe oznámila, že WHO čeká příchod dalších mutací koronaviru. Když odhlédnu od cimrmanovského nutkání jméno paní Kerkhofe přeložit po vzoru Franty Pepy Jedničky jako Mařenka z Krchova (což by perfektně sedělo spíše na ředitelku krematoria), zarazilo mě, že se dokonce počítá s tím, že jakmile dojdou písmena řecké abecedy (je jich 24), přejde se na pojmenování podle souhvězdí. Těch je podle Wikipedie a klasifikace Mezinárodní astronomické unie 88.

To tedy znamená, že jestli jsme nyní na tzv. delta variantě po roce a půl „covidování“ a máme za sebou jednu šestinu řecké abecedy, bude nám to při stejném tempu trvat ještě sedm a půl roku, než narazíme na písmeno „omega“. Pak už by měla nastoupit souhvězdí, a kdy to celé skončí, je tedy „ve hvězdách“, respektive by to při stejném tempu mělo trvat nějakých třicet let. To je celkem slušná třicetiletá válka s koronavirem, kterou, jak už to u podobných událostí bývá, nejvíce odnesou země české.

Přejme si, ať se prognózy nevyplní, ať covidové „dočasně“ už skutečně skončí a ať se poučeni vrátíme k normálnímu životu.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR