Zdánlivě nesouvisející události posledních dnů a týdnů, které však při bližším pohledu přece jen společného jmenovatele mají. Jsou to západní progresivní hodnoty, které možná jsou pochopitelné pro náš civilizační okruh, nicméně zbytek světa se jim buď směje, nebo jimi přímo opovrhuje.

Přitom ještě na začátku devadesátých let, tedy alespoň podle teorie mezinárodních vztahů, bylo vše zalité sluncem. Tehdy vyšla monografie Francise Fukuyamy s názvem „Konec dějin“. Po pádu železné opony se totiž všem na západ od Vídně zdálo samozřejmé, až nevyhnutelné, že liberální demokracie je konečným vývojovým stadiem každé lidské společnosti, a státy s tímto společensko-politickým uspořádáním spolu přece neválčí. Mělo být jen otázkou času, než to zaostalejší země pochopí. Jenže nepochopily, a pravdu tak měl spíše Samuel P. Huntington, bývalý americký vysoký státní úředník se zkušenostmi z mírových rozhovorů v Camp David a později ukončováním apartheidu v Jihoafrické republice.

Právě tyto zkušenosti Huntingtona vedly k sepsání „Střetu civilizací“, v němž tvrdí, že příští války mezi sebou nepovedou jednotlivé národní státy, ale spíše skupiny, jež budou dělit neslučitelné hodnotové, kulturní a náboženské rozpory a rozdíly. Kdykoli se média začnou alespoň trochu zajímat o oblast Blízkého východu, vidíme, že Huntington měl pravdu, jakkoliv to může být pro mnohé v západní společnosti překvapivé, až nepochopitelné.

Západ se přitom z předchozích chyb nedokáže poučit a jakákoliv interakce s takto odlišným kulturním prostředím jako by vedla k přesvědčení, že selhání našich snah přišlo jen proto, že jsme se snažili málo. Kdybychom postavili o jeden fastfoodový řetězec více a stihli ještě alespoň dva pochody hrdosti, určitě by všem místním došlo, jak zpátečnicky do té doby žili.

Podobně pak uvažuje tzv. progresivní levice i v rámci Evropy při záchraně planety před změnami klimatu a vůbec člověkem samotným, čímž se vracím zpět k nadpisu tohoto sloupku. Ovce vlka, aby se stal býložravcem, nikdy nepřesvědčí. Veganství není triumfem západní civilizace, ani to není ten pověstný „konec dějin“, po kterém se jen čeká, až to pochopí všichni, je to osobní volba, která jednomu vyhovuje a druhý bude svoje právo žít si po svém bránit třeba se zbraní v ruce.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR