Přestože se o reformě bavíme již od roku 2017 a původně jsme měli podle nových pravidel fungovat již od 1. ledna letošního roku, dohody se stále nepodařilo dosáhnout. Všechny tři strany se přitom obviňují z neúspěchu vyjednávání, z příliš skromných, nebo naopak přehnaných ambicí. Co se ambicí týče, mohli by možná po pátečním jednání zástupci Rady podle vzoru slavné trilogie Zdeňka Trošky zvolat: „Reforma se nekoná, Komise se zbláznila.“ Tentokrát to ovšem není jen „Timmermansova“ Komise, která se lidově řečeno staví na zadní, ale úzké propojení reformy s takzvanou Evropskou zelenou dohodou (European Green Deal), jež je právě ideovým dítětem místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, si přeje i nemalá část europoslanců.

To je sice chvályhodné, nicméně zástupci členských států, stejně jako sami zemědělci, se ptají, jak mají „zelenou“ společenskou objednávku plnit, a zároveň nepřijít na buben. Inflace je neúprosná, a pokud mají zemědělci až deset procent obdělávané výměry vyjmout z produkce, nečeká je v příštích letech lehká úloha. Zároveň lze očekávat nárůst ceny pachtovného a náhrad zaměstnancům, které jen v roce 2020 představovaly v ČR 42 miliard korun, přičemž dotační podpory včetně podpor investičních (tedy nenárokových) dosáhly o cca 10 miliard méně.

S omezeními, která se v nové společné zemědělské politice chystají, porostou náklady ještě více. Pokud globální trh nedokáže odlišit evropskou „udržitelnou pšenici“ třeba od pšenice ukrajinské a pokud si biopotraviny nezískají v našich končinách větší oblibu, lze očekávat, že závislost na stagnujících dotačních podporách se bude spíše prohlubovat. Najít rovnováhu mezi vyššími ambicemi v ochraně přírody a krajiny, tenčícími se podporami a narůstajícími náklady na straně zemědělců tak, aby zároveň nedošlo ke zdražení potravin pro spotřebitele, jistě nebude lehké. Jedno je však jisté: pokud se něčeho vyprodukuje méně, bude to při stejné či vyšší poptávce stát více peněz. Toto reálné pravidlo bude platit vždy bez ohledu na to, kdy a o čem se „na papíře“ unijní instituce nakonec skutečně domluví.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR