V Česku se dochvilnost vlaků stala předmětem lidové tvořivosti a humoru. Kdo by neznal alternativní výklad zkratky největšího státního dopravce ČD, tedy „Čekáš dlouho?“, případně „Čekej dál“ nebo „Času dost“. Změnit se to rozhodlo ministerstvo dopravy s plánovanou vysokorychlostní tratí, která má výrazně zkrátit přepravní čas a spojit Drážďany a Prahu. Z hlavního města má pak dále pokračovat na Brno, odkud se bude větvit na Ostravu a Vídeň.
Jenže zatímco v současné rychlovlakové velmoci Číně není problém stavět megalomanské projekty na zelené louce a tahem pera přitom stěhovat původní vesnice a městečka, v České republice narážejí velké plány na odpor místních obyvatel, kteří hledají na venkově klid, a samozřejmě také zemědělců, pro něž jsou pozemky, po nichž trať má vést, zdrojem obživy.

Jak severní část trati, tedy Drážďany–Praha, tak jižní trasa Praha–Brno se nachází ve velmi úrodném a zemědělsky hodnotném kraji. Na Ústecku se pěstuje vysoce ceněná unikátní odrůda chmele, tzv. žatecký poloraný červeňák, ve středních Čechách je zase nadprůměrný podíl zeleniny a ovoce pod závlahou. Nejenže by stavba připravila místní zemědělce o základní výrobní prostředek, tedy půdu, ale také by došlo k zmaření značných investic do konstrukcí chmelnic, závlah nebo protikroupových systémů, nemluvě o dopadu na životní komfort obyvatel v bezprostřední blízkosti trati.

Nechceme stát v cestě pokroku a společenské poptávce, veřejná infrastruktura si u nás bezesporu zaslouží investice, které místním zpříjemní život a přispějí k regionálnímu i národohospodářskému rozvoji. Na druhou stranu je třeba položit si otázku, zda tisíce hektarů trvale znehodnocené vysoce ceněné zemědělské půdy nemají i v kontextu debaty o nutnosti vyšší potravinové bezpečnosti České republiky a pestrosti krajiny vyšší hodnotu. Podle našeho názoru to tak je a je třeba hledat i jiné cesty. Co si o tom myslíte vy?

Autor: Jan Doležal prezident Agrární komory ČR