Smysluplnější je proto pravidelné testování, karantény pouze pro pozitivní, a hlavně urychlená vakcinace. Jenže máme začátek března a neočkuje se. Dodávky z centrálních nákupů EU váznou. I ti největší zastánci evropské integrace začínají mít pochyby o smysluplnosti společenství. Když jde do tuhého, ukazuje se, že z líbivých řečí se nejenom nenajíme, ale ani nedokážou uzdravit nemocné nebo křísit mrtvé. 

Máme tedy za sebou v Unii zavřít pomyslné dveře a vystoupit po vzoru Británie, která se z covidového marasmu dostává i díky očkování rychleji než my? Je sice hezké, že Unie řeší v tuto chvíli Evropskou zelenou dohodu a stará se o uhlíkovou neutralitu, nicméně by to nemuselo být téma číslo jedna v době, kdy nás netrápí tolik uhlíková neutralita, ale covidová pozitivita. 

Podobná pesimistická nálada a pocit toho, že je někdo nechal „na holičkách“, panovaly svého času v Itálii, která byla „best in covid“ na jaře loňského roku. Situace se tam nicméně postupně zlepšila a začíná se i s postupující vakcinací normalizovat. K normalizaci pravděpodobně dojde za pár týdnů až měsíců i v České republice. 

Máme poté usilovat o czexit? Máme stejně jako němečtí farmáři demonstrovat a usilovat o vystoupení z důvodu nesmyslně nastavených podmínek reformy Společné zemědělské politiky? Nyní pravděpodobně ne, ale měli bychom otevřít veřejnou debatu o tom, zda EU dělá skutečně všechno „spravedlivě“, a také o tom, které záležitosti je vhodné dělat společně, a které bychom měli dělat sami. V tom spočívá také debata nejen o dotačních podporách, ale také o zákonu o potravinách, soběstačnosti a chování obchodních řetězců. 

A co demonstrace? Pokud teď vystrčíme hlavu, bude další zhoršení situace a další zavírání společnosti také na nás. Buďme slyšet, buďme jednotní, ale nenechme se v této situaci vtáhnout do nezodpovědných rozhodnutí. 

Ing. Jan Doležal, prezident AK ČR