Obojí je naprosto pochopitelné. Životní situace, která s sebou nese nejen omezení osobních svobod, ale pro mnohé následkem protinákazových opatření také existenční potíže, je neúnosná a frustrující. 

V době, kdy ale ještě není dokončeno plošné očkování a není tu stoprocentně účinný lék, neexistuje skutečně udržitelná a zodpovědná alternativa. Proti sobě tak nakonec stojí dva extrémy, na jedné straně bezroušková lehkomyslnost, na druhé straně „mrazáková“ panika. 

Pokud budeme chtít žít jako před virem, pak odpovědí ovšem dlouhodobě není „omezování“, ale zodpovědný přístup a technologický pokrok, tedy efektivní vakcína, bezpečný a účinný lék pro těžší případy a vyhovující personální a technické vybavení nemocnic. 

Podobně „extremistická“ debata se vede již delší dobu i na téma udržitelnost a budoucnost lidstva a planety obecně. Na rozdíl od „neviditelného“ viru se navíc v tomto případě nejedná o hrozbu krátkodobou a bezprostřední. Vypjatost debaty o klimatu a udržitelnosti si nicméně s tou covidovou v ničem nezadá. Tak trochu pod rouškou současné debaty se připravuje tzv. nová Zelená dohoda pro Evropu. Ta obsahuje i takové lahůdky, jako je výrazné omezení živočišné výroby, označování potravin podle dopadu jejich produkce na planetu a koketuje i s myšlenkou daně na maso. 

Ke skutečnému řešení však ani v tomto případě strašení a omezování osobních svobod, ani popírání problémů bez reálných řešení nepřispěje. Tak jako u debaty covidové, je i v debatě „greendealové“ pravda někde uprostřed. 

Odpovědí na současné problémy není žít pod totalitní nadvládou korporací nebo vlád, které nás chtějí proti naší vůli zachránit, ani pokrytecky zachraňovat svět z Evropy, ale zároveň přihlížet přelidňování a devastaci ekosystémů ve zbytku světa. 

Je proto třeba přijít s přijatelným řešením pro pokračování normálního života bez toho, že by se Evropa stala na jedné straně nekonkurenceschopným skanzenem, nebo abychom na druhé straně sobecky strkali hlavu do písku a čekali na nevyhnutelnou katastrofu. 

Pokud máme zajistit udržitelnost ekosystémů, pak i zde, stejně jako u covidu, vidím řešení především v aplikaci poznatků vědy a techniky, nikoliv ve vytváření „benevolentní“ totality. 

Jan Doležal