Já zákon, a diskusi o něm, beru především jako signál vůči veřejnosti, zemědělcům a potravinářům, a především vůči samotným řetězcům.

Ačkoliv se mohou povinné podíly zdát jako extrémní řešení, někdy zkrátka platí „na hrubý pytel, hrubá záplata“. Jakékoliv méně kontroverzní návrhy, se kterými zemědělci a potravináři v minulosti přicházeli, byly totiž vždy smeteny ze stolu. Řetězce se tady za posledních 30 let chovaly jako na „divokém východě“ a výsledkem je situace, kdy se Česká republika stala popelnicí Evropy. České zemědělství je nesoběstačné a čeští zemědělci jsou závislí na dotačních podporách, které navíc jako přes průtokový ohřívač směřují právě k obchodním řetězcům, jež celou situaci zavinily. Pokud tu řetězce argumentují tím, že je tu nízká soběstačnost, a proto nelze české potraviny spotřebitelům nabídnout, pak to nelze označit za nic jiného než za vrchol pokrytectví. Asi těžko totiž budou čeští bramboráři za pár měsíců sázet brambory, když je nakonec nemají komu prodat.

Letos jim totiž zahraničním kapitálem vlastněné řetězce (které milují pro ně zaslíbené Česko) vzkázaly, že jim stačí brambory německé, nakoupené za dumpingové ceny a o ty české nestojí. Že je kvalita takových brambor mizerná, řetězcům nevadí. Zákazník chce přece potraviny levné, nikoli kvalitní. Říká se tomu údajně lokální preference spotřebitele. Stejná situace je v chovu prasat. Přitom jsme země prostá nákaz a potravinových skandálů, protože máme mimořádně kvalitní a dobře kontrolovanou produkci. Česká prasata nikdo ani za směšné ceny nechce. Proč by je také chtěly, když jim nejde o české zemědělce a potravináře, ani blaho spotřebitele (jak se tento týden snažily v médiích přesvědčit), ale o maximalizaci zisku za jakoukoliv cenu. Ještě jednou se musím ohradit vůči záměrně zavádějícím tvrzením, že zákon zdraží potraviny pro spotřebitele. Tím, kdo na českém trhu s potravinami určuje ceny jsou řetězce, nikoliv zemědělci a potravináři.

Již dříve jsme se snažili prosadit zákaz nákupu pod výrobní ceny a zákaz prodeje pod ceny nákupní. Oboje deformuje trh a devalvuje v očích zákazníka skutečnou cenu potravin. Marně. Stejně tak jsme požadovali dodržování zákona o významné tržní síle. Také marně. Pamětníci si možná vzpomenou na tabule deklarující procentuální zastoupení zboží podle země původu. I to řetězce obcházely vytvořením fiktivní nákupní aliance, která sice nakupovala v zahraničí, ale na faktuře pro řetězec byl nakonec „český“ dodavatel.

Povinné podíly sice možná nejsou nejšťastnějším řešením, ale jsou budíčkem pro řetězce, které nyní v panice tapetují média a snaží se prostřednictvím lží, nepravd a za vlasy přitažených přirovnání odvádět pozornost od skutečného problému. Tím je jejich chamtivost, která naše prvovýrobce a zpracovatele dovedla tam, kde jsou, tedy k exportu základních surovin a ke ztrátě přidané hodnoty. Další týdny a měsíce tak ukážou, zda zákonodárci chtějí řešit skutečné problémy této země, kterými nesoběstačnost, závislost na dotacích a záporné saldo agrárního zahraničního obchodu je, nebo hrát „politiku“.

Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR