Renata Šarjaková, 21. září 2020
Politika v kleci
Klec se stala populárním slovem posledních dnů a týdnů.

Známé osobnosti se před poslaneckým hlasováním o novele zákona o ochraně zvířat proti týrání a návrhem zákazu klecových chovů nosnic dobrovolně zavíraly do klece a v souvislosti s takřka exponenciálním nárůstem případů koronavirové nákazy jsme si mohli vzpomenout na Hamáčkovo srpnové varování, že bez vakcíny tu všichni žijeme s tygrem (tedy koronavirem) v kleci. Pozměňovací návrh poslance Pošváře (Piráti) požadující zákaz klecových chovů nosnic od roku 2027 (bez kompenzací) a jen v České republice nakonec ve středu tento týden prošel poslaneckou sněmovnou většinou 53 hlasů. Přítomno ve chvíli hlasování bylo právě kvůli právě sílící koronavirové pandemii jen 101 poslanců. Bylo to tedy o „fous“, či v tomto případě o pírko. Překvapilo hlasování poslaneckého klubu ČSSD, který se jako jeden muž postavil za zákaz a proti „vlastnímu“ ministrovi Tomanovi, který stejně jako jsme to dělali v posledních měsících my, upozorňoval, že zákaz pouze pro Českou republiku nic neřeší, a že jediné, co takový zákaz přinese, je ještě větší ztráta soběstačnosti a vyklizení pole pro zahraniční konkurenci. Není tajemstvím, že ČSSD v posledních letech trochu tápe a přemýšlí, kdo vlastně je a chce být jejím voličem. Ačkoli nejmenovaná ministryně by se rozdala a bojuje za původní elektorát ČSSD (tedy důchodce) nikoli jako tygr, ale jako lev, stále je to málo, a preferencím, jak se zdá nepomáhá ani červený svetr. ČSSD by podobným hlasováním ráda apelovala na městského osvíceného liberálního voliče, kterého však pevně třímají Piráti, kteří jsou ale v současnosti prostě víc „cool“. Jediné, co v této situaci zbývá, je tak občas zahlasovat s liberály a jindy zase dle svých původně tradičních hodnot.

Osobně mě překvapilo hlasování SPD a to včetně dvou odpadlíků, kteří nyní figurují v kolonce „nezařazení“. Možná se mýlím, ale pokud si představím stereotypického voliče Pirátů na straně jedné a SPD na straně druhé, nemyslím, že by spolu zrovna tihle dva sdíleli světonázor. Piráti sami sebe definují jako liberální pro-evropskou stranu. Nevím, co je na zákazech liberálního, nicméně se ptám, proč Piráti jako proevropská strana prostřednictvím pirátských europoslanců nejprve nepřišli se zákazem celoevropským? SPD je naopak spíše konzervativní strana, s vyhraněným názorem vůči evropské integraci. Že by byl zákaz klecí projevem vůle lidu a tedy „přímé demokracie“?

Pamatujete na doby, kdy jsme o politicích věděli jen před volbami? Někomu se mohlo zdát, že ty téměř čtyři roky nic nedělali. Pevně věřím, že tomu tak nebylo, a že čtyři roky naplňovali podstatu zastupitelské demokracie. V čem spočívá? V tom, že politické posty obsazují lidé vzdělaní, kvalifikovaní, věci znalí a s vlastním světonázorem, který před volbami prezentují, a posléze již pracují právě na základě svého úsudku a nikoli momentálních vrtoch veřejného mínění. Mnoho politických komentátorů a analytiků se shoduje, že s nástupem sociálních sítí probíhá politická kampaň takřka neustále. Neustále musíte být vidět a slyšet a neustále musíte vědět, co si „ulice“, tedy Váš volič, žádá. Tím ovšem zcela eroduje původní princip zastupitelské demokracie a dostáváme se do situace, kdy si budeme politiky vybírat podle toho, zda jim to na kameře sluší, či nikoliv a méně podle jejich zkušeností či názorů. Těmi je totiž prostřednictvím sociálních sítí nebo nátlakových akcí bude pravidelně zásobovat ulice. Je to správně? Nejen v souvislosti s koronavirem, ale i právě zákazem klecových chovů nosnic, vidíme, že ne. Názor lidu bývá často nekonzistentní, obzvlášť na sociálních sítích, ale i v řadě průzkumů nemusí být vypovídající, a co je nejdůležitější, nemusí být správný nebo spravedlivý. Přímá (nebo taky internetová) demokracie tak někdy může připomínat situaci, kdy dva vlci a ovce hlasují o tom, co bude k večeři. Nejen politici, ale také mlčící většina společnosti se pak ocitá v jakési kleci, ve které si s ní sociální sítě a momentální názor hlasité menšiny dělá, co chce.

Politika ovlivňuje mnohé, a proto je třeba se o ni zajímat a debatovat a to třeba také o tom, do čeho všeho by stát měl zasahovat, a kde jeho pravomoc už končí. V souvislosti s boomem sociálního státu v druhé polovině dvacátého století jako kdyby byl stát všude kolem nás a stále s námi. My jsme ti, kdo mu musí určovat hranice. „Ten, kdo tvrdí, že ho nezajímá politika, je jako tonoucí, který trvá na tom, že ho nezajímá voda“ řekl Mahatma Ghandí, jedna z nejznámějších osobností 20. století a také jeden z největších politických a duchovních vůdců indického hnutí za nezávislost přelomu 19. a 20. století (odštěpení Indie od britského impéria). Proč jsem použil právě tento citát, když sám Ghándí byl zapřísáhlý vegan? Často si totiž myslíme, že se nás politický proces nedotýká nebo že ho dokonce nemůžeme nijak ovlivnit. Americký novinář a romanopisec Samuel Langhorne Clemens známý spíše pod pseudonymem Mark Twain, jenž se narodil o nějakých 34 let dříve než Ghandí, a který mohl spíše potkat indiány, než Indy, řekl, že „kdyby volby mohly cokoli změnit, tak by nám je nedovolili“. S tím bych si dovolil nesouhlasit. Volby nepochází od slova „vůl“ (i když někdy máme z jednání politiků vůči nám voličům ten pocit), ale od slova volit, tedy projevovat svoji vůli, vybírat, či případně měnit. Volby jsou stále tím nejlepším „průzkumem veřejného mínění“, který máme a jako takový jej musíme využívat. Mark Twain také řekl „Politici a plenky mají mnoho společného, obé je třeba často měnit, a to ze stejného důvodu“. V příštích měsících pro to budeme mít mnoho příležitostí. Sledujme, jak kdo hlasuje. V případě klecí to vidíme jasně zde: https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=73664 


Hodnocení => průměr 100
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář