Bohužel krizové situace, jako je ta, kterou momentálně zažíváme, vyžadují disciplínu a respektování pravidel. I když, jak jsem psal již před měsícem, se jedná o vysoce nakažlivé onemocnění, a dříve či později mu bude vystaven každý z nás, zodpovědné chování, tedy dodržování pravidel, může znamenat rozdíl mezi přeplněnými nemocnicemi s řadou akutních případů a nedej Bože umírajících lidí a stále těžkou, ale stabilizovanou situací.

Teď už konečně k nadpisu dnešního komentáře. O víkendu byl na druhém programu České televize odvysílán podle mého názoru jeden z nejlepších filmů historie české kinematografie, Vyšší princip. Během natáčení emočně vypjatých scén tohoto Krejčíkova mistrovského kusu pojednávajícího o teroru během tak zvané „Heydrichiády“ údajně režisér pouštěl protagonistům československou hymnu, aby jim pomohl uvědomit si, co tehdy český národ prožíval. Hercům tak nejednou po tváři přirozeně kanuly pravé slzy.

Musím přiznat, že i já jsem nebyl od slz daleko, když jsem viděl reportáž z italského Milána, kde momentálně platí kvůli epidemii koronaviru zákaz vycházení. Italové se totiž proti trudomyslnosti rozhodli bojovat podobně jako učitel z Dobytí severního pólu v podání Zdeňka Svěráka, tedy písní, a ne písní ledajakou, ale právě italskou hymnou. Dojemná na tom z mého pohledu je především nezlomnost ducha národa, který momentálně nemoc kosí po stovkách. Přitom a navzdory tomu ovšem tamní obyvatelstvo neztrácí národní hrdost, pocit sounáležitosti a hlavně (na rozdíl od jiných) sedí doma a dodržují pravidla. Někdy je zkrátka nutné priority národa nadřadit prioritám jedince, je to zkrátka takový „vyšší princip“.

Vyšším principem by měla být i podpora zemědělství. Často se setkávám s argumentem, že přece není možné věnovat pozornost odvětví hospodářství, které zaměstnává jen 2 až 3 % obyvatel, případně které má jen omezený podíl na HDP (i když s navazujícím obory je to celé trochu jinak). Dnešní dny naopak ukazují proč je soustavná a strategická podpora tohoto sektoru a posilování soběstačnosti věcí nezbytnou. Zemědělství je jako primární obor (sekundární je průmysl, terciérem jsou služby) základním kamenem hospodářství. Ačkoli se může zdát, že většinu stavby (společnosti) tvoří jiné obory, bez pevného základu se to celé zbortí jako domeček z karet. Pro zemědělství žádná karanténa neplatí, zvířata, ale ani polní plodiny, sady, chmelnice, vinice, či foliovníky nepočkají. Příroda se neptá a zemědělec musí konat. Ačkoli je zemědělství také podnikatelskou činností a musí zemědělce především uživit, drtivá většina z nich to nedělá primárně pro peníze, ale také pro to, že cítí určitou povinnost vůči vlasti. Vyšší princip. A tak je to správně. 

Vlastenecky by se ovšem měla chovat i vláda a spotřebitelé. Buďme vlastenci, ačkoli žijeme v sjednocené Evropě, vždy je košile bližší než kabát a v momentě kdy je vyhlášen mimořádný stav, jdou otevřené hranice, mezinárodní obchod a mantra „všechno si dovezeme“ stranou. Nedovezeme. Sousední vlády se totiž, zcela pochopitelně budou snažit primárně nakrmit svoje obyvatelstvo. V tuto chvíli děláme společně s vládou všechno proto, aby se dodávky potravin nezastavily. U mnoha potravin to nebude problém, ale co sektory jako vepřové maso, ovoce, zelenina a další, pokud bude situace trvat delší dobu? Neměli bychom se současné situace poučit? Jeden známý citát, na který jsem si nedávno vzpomněl, říká, že těžké časy vytvářejí silné muže, silní muži vytvářejí dobré časy, dobré časy ale vytvářejí slabé muže. Nebuďme slabí a sobečtí, ale buďme silní dělat správná rozhodnutí. Nejde tu o politikaření, pravici a levici či o jiné ideové souboje, jde tu přeci o vyšší princip.

Ing. Jan Doležal, tajemník AK ČR