Jméno „Řehoř“ pochází z řeckého „gregoros“, což znamená „bdělý“. Jméno Řehoř bylo velmi oblíbené u papežů, neslo ho celkem 16 papežů, přičemž Řehoř XIII. je autorem současně užívaného tzv. gregoriánského kalendáře. Řehoř XIII. totiž roku 1582 korigoval nepřesnosti přestupných let juliánského kalendáře, který se skutečným, tzv. tropickým rokem (jeden oběh Země kolem Slunce trvá totiž přesně 365 dní 5 h 48 min 45,4 s) rozcházel o 1 den každých 128 let. Zajímavé je, že autor tzv. juliánského kalendáře (který se s gregoriánským rozchází o 13 dní - proto slavná říjnová revoluce v listopadu), Julius Caesar, byl pravděpodobně zavražděn (po té, co sám sebe proti vůli Senátu jmenoval „Dictator perpetuo“, tedy samovládcem na věčné časy) někdy okolo 10. - 15. března 44 př. n. l. Historikové si nejsou přesným datem jisti, nicméně disponují z tehdejších pramenů informací, že v den jeho zavraždění se konaly tradiční římské náboženské slavnosti, tak zvané „březnové idy“. Jiný Julius, Julius Fučík, o téměř 2000 let později pak postupně píše novinové články a stati, které jsou později vydány pod názvem „Lidé, bděte“. Přiznám se, že patřím mezi ročníky, které nemusely povinně číst ani „Reportáž psanou na oprátce“, ani „Lidé, bděte“, ale velmi dobře si vzpomínám na mou gymnaziální profesorku českého jazyka, která název této sbírky často ráda parafrázovala, když pobízela budoucí maturanty k tomu, aby poctivě přečetli všechnu doporučenou literaturu nutnou k úspěšnému složení zkoušky z dospělosti.

A jsme konečně u názvu dnešního komentáře, „Lidé, čtěte“. Jako středoškoláka mě samozřejmě zajímaly jiné aktivity než čtení Vojny a mír nebo Paní Bovaryové, nicméně dnes si na tuto výzvu často vzpomenu. Vzpomenu si na ni vždy, když pročítám facebookové diskuze s příspěvky lidí, kteří se možná cítí být vzděláni do široka, nicméně hloubka jejich poznání je alespoň co se týče zemědělství značně omezena. Na druhou stranu není divu, ne každý může vědět všechno (ani já v žádném případě nemám patent na rozum), zároveň by ovšem každý měl mít určitou míru sebereflexe, aby do věcí, kterým dostatečně nerozumí, nemluvil. Když se vrátím zpět ke koronaviru, asi těžko si dokážu představit, že bych v současné době nějakým fundovaným způsobem mohl mluvit do preventivních či karanténních opatřeních, která byla s cílem utlumit nástup epidemie, přijata. Přesto se různým internetovým diskuzím nevyhýbá zlehčování tématu nebo naopak zneužívání paniky k šíření dezinformací či manipulace veřejnosti.

Nedávno jsem narazil na poměrně zajímavou knihu s názvem „The Shallows: How the internet changes our mind“ od Nicholase Carra, která je v češtině k přečtení pod názvem „Nebezpečné mělčiny, jak internet mění náš mozek“. Autor se v tomto knižním bestselleru roku 2011, který se ocitl dokonce v užším výběru pro Pulitzerovu cenu, zabývá vlivem sociálních médií a chytrých telefonů na lidské myšlení. Podle Carra je internet dobrým sluhou, ale špatným pánem, který v kombinaci s chytrými telefony neustále bombarduje tak zvanými notifikacemi (oznámeními o příchozích zprávách) náš mozek informacemi, jež mohou být právě v podání sociálních sítí roztříštěné, vytržené z kontextu nebo dokonce zavádějící. Toto virtuální prostředí má potom za následek změny nejen na mentální úrovni, ale podle Carra je dokonce s to změnit neuroplasticitu, tedy samotnou strukturu lidského mozku. Moderní člověk, v tomto případě z hlediska antropologie spíše člověk informačního věku, tak dokáže rychle a efektivně prolétnout text a vytáhnout z něj určitou informaci, ale už se daleko hůře dokáže soustředit na delší texty, má problém s udržením pozornosti a hlubším proniknutím do daného konkrétního tématu. Přiznejme si, že málokomu se dnes chce číst i tak krátké texty, jako je právě tento. Mozek totiž funguje tak trochu jako svalová soustava. Pokud pravidelně cvičíme a posilujeme krátkodobou paměť a rychlou reakci na okamžité impulzy, a naopak zanedbáváme dlouhodobou paměť a pozornost, nemůžeme se divit, že tato část mozku ochabuje a najednou máme problém přečíst delší článek nebo dokonce knihu.

V případě sociálních sítí navíc do hry vstupuje neurobiologie, respektive neurohormon dopamin, jenž je vytvářen v hypotalamu a vylučuje se například, když si dáme něco dobrého k jídlu, když sportujeme nebo, když interagujeme se svou sociální skupinou. Před nástupem sociálních sítí se sociální skupina jednotlivce pohybovala přibližně na úrovni 150 lidí (rodina, přátelé, známí, spolužáci, kolegové, bývalý kolegové, obchodní partneři atd.), s chytrými telefony se bavíme o potenciálně milionech lidí, kteří hovoří stejným (minoritním) jazykem, tedy češtinou, nebo miliardách, pokud je tím jazykem moderní lingua franca, tedy angličtina. Problémem je, že lidský mozek není zcela „stavěn“ na to, aby denně interagoval s tak širokou sociální skupinou - asi těžko byste se před dvaceti lety bavili cestou do práce s desítkami cizích lidí o hraboších a velmi pravděpodobně by na Vás z očí do očí nebyli tak hrubí jako pod rouškou internetové anonymity. To může ve výsledku v mnoha případech vést k rozvoji depresí, úzkostí, poruch chování či jiných problémů. Problémem je také jisté otupění neuroreceptorů citlivých na dopamin. V okamžiku, kdy řada lidí „sleduje“ zpravodajské weby na sociálních sítích a více než samotná zpráva je zajímá diskuze, dostáváme se do situace, kdy je pro řadu lidí nejenom těžké odlišit, co je pravdou a není, ale také o jak závažnou zprávu se vlastně jedná. Proud informací je zkrátka konstantní a lidský mozek je schopen zpracovat a správně vyhodnotit jen omezené množství, někdy ani to ne. Sám zažívám v přeneseném slova smyslu podobnou situaci, když hovořím se zemědělci o reformě budoucí Společné zemědělské politiky. Informací je mnoho, neustále se objevují nové, nicméně tyto informace je třeba zasadit do nějakého kontextu a nějakým způsobem je vyhodnotit, což bývá nakonec vždy to nejtěžší.

Jaké tedy ze svatého Řehoře plyne ponaučení pro nás, zemědělce? Buďme bdělí a nenechme sebou orat. Ozvěme se například v rámci stále ještě běžící veřejné konzultace Evropské komisi k strategii Z farmy na vidličku (https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/12183-Farm-to-Fork-Strategy-). Sběr připomínek běží až do 16. března, takže si každý může v klidu promyslet, co si myslí o budoucím rozpočtu pro zemědělství, omezování živočišné výroby, plošném procentuálním omezení přípravků na ochranu rostlin, vyřazení 10 % ploch mimo produkci, povinném značení uhlíkové stopy potravin a dalších iniciativách Evropské komise v souvislosti s touto strategií a chystanou Zelenou dohodou pro Evropu.

Co z toho plyne pro nezemědělskou veřejnost? Pokud byste nějakým řízením osudu ocitli v karanténě, odpojte se na chvíli od apokalyptických vizí sdílených na sociálních sítích a zkuste se ponořit do čtení nějaké pěkné knihy. Mohou to být třeba Nebezpečné mělčiny, Faktověda, Vojna a mír (na 14 dnů budete mít co dělat), nebo Paní Bovaryová.

Ing. Jan Doležal
tajemník AK ČR