Agrární komora České republiky hájí zájmy svých členů, ale propaguje zemědělství i jako významnou část národního hospodářství. Právě proto je nutné, aby se vedení komory setkávalo s představiteli vlády, poslanci parlamentu, senátory, hejtmany, radními a dalšími členy státní správy a samosprávy, aby jednalo o oprávněných požadavcích zemědělců, kteří naopak plní požadavky nás, spotřebitelů. Prezident Agrární komory České republiky na pracovním jednání s předsedou vlády ČR Andrejem Babišem informoval o stavu zemědělství v České republice. Na setkání diskutovali o nutnosti chránit zemědělskou půdu, která je národním bohatstvím každého státu, o nutnosti zvýšit soběstačnost u základních potravin v průměru na úroveň 70 až 80 %, o produkci QCZ potravin, ale i o blížících se jednáních na půdě Evropské rady, kde se bude rozhodovat o rozpočtu (víceletém finančním rámci) a o společné zemědělské politice.

Význam sektoru zemědělství jak z pohledu produkce potravin, tak z pohledu biodiverzity je značně podceňován, a to nejen v České republice, ale i v jiných zemích. V poslední době jsme zaznamenali například protesty zemědělců ve Francii, Německu, Holandsku, kde už není ochota poslouchat nesmyslné nářky tzv. ekologů, kteří tvrdí, že zemědělství škodí.

V České republice významně klesá výměra orné půdy. Z 3,825 mil. ha v roce 1936 a 3,278 mil. ha v roce 1990 klesla až na 2,46 mil. ha v roce 2019. A přes všechna další fakta zelení aktivisté mluví o potřebě zatravňování a tvorbě zelených remízků. Přitom právě půda nám může pomáhat i při problémech s vodou. Při optimálním stavu dokážeme zadržet v půdě více vody, než kolik máme ve všech řekách, jezerech a přehradách (to uvádí i Dánská studie o stavu zemědělské půdy).

Časté diskuze o produkci skleníkových plynů v Evropě zase vedou k úvahám, že živočišnou výrobou je nutné omezit a počty hospodářských zvířat snížit. Takové snížení ve všech členských státu EU 28 (teda už o pár hodin od už jen EU 27) vyvolává úsměv. To proto, že v jednotlivých zemích je obrovský rozdíl v zatížení zvířat na 100 ha zemědělské půdy. Konkrétně Spolková republika Německo produkuje na 100 ha zemědělské půdy 2,3x více mléka a užitkovost má nižší než Česká republika, na stejnou výměru produkují Němci 5,3x více vepřového masa a 3,4x více hovězího masa a je ve všech komoditách zemí exportní. Například u vepřového masa vyváží kolem 20 % své produkce. Holandsko produkuje na 100 ha zemědělské půdy 9,1x více mléka, 11,1x více vepřového masa a 9,9x více hovězího masa oproti České republice. V uvedených komoditách tyto země vyváží více, než spotřebují na vlastním trhu. Tato obrovská intenzita je realizována jen a pouze z ekonomických důvodu.

Velice jednoduché srovnání ukazuje na to, že není odůvodnitelné v České republice redukovat stavy hospodářských zvířat, ale naopak posilovat živočišnou výrobu a spotřebovat produkci tam, kde se vyrábí a tím zvyšovat čerstvost, kvalitu a hlavně snižovat logistiku, kde při velkých vzdálenost je veliká také uhlíková stopa.

Pro správné fungování zemědělství v České republice je však nutné nastavit systém podpor a zejména legislativní prostředí. A právě v oblasti tvorby a změn zákonů musí vláda, které záleží na zemědělství, posílit postavení zemědělců. I Evropská směrnice, kterou je nutné zapracovat do národní legislativy, požaduje zajistit vyvážené obchodní vztahy mezi prvovýrobcem, zpracovatelem a maloobchodním prodejcem s tím, že spotřebitel obdrží špičkovou kvalitu za odpovídající cenu.

To, jestli se najde vůle u zákonodárců chránit zdraví českých obyvatelů, chránit životní prostředí omezením nesmyslných dovozů potravin, které si dokážeme vyrobit doma, zvýšit procento soběstačnosti tak, aby obyvatelé nestrádali v případě různých kalamit či nestabilní politické situaci, budeme vidět už v nadcházejících týdnech. Francie, Německo, Rakousko a jiné vyspělé státy (stejně tak naši partneři V4, zejména Polsko a Maďarsko) mají nastavené systémy tak, aby přímo i nepřímo stimulovali spotřebu domácích potravin, a to nejen nastavením dotací, podmínek, ale i konkrétními zákony. Mezitím můžeme my sami požadovat na pultech maloobchodu více českých potravin tím, že je budeme vyhledávat a přednostně kupovat.

Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., ředitelka pro SZP, AK ČR