V dnešním komentáři zčásti inspirovaném vskutku odborným vyjádřením jistého zoologa na jistém novinovém serveru (opět na téma hraboši), z části majícím skromnou ambici kráčet ve stopách tvorby Divadla Járy Cimrmana, bych rád odvyprávěl příběh, který by se dal vlastně nazvat takovou malou českou konspirační teorií. Konspirační teorie se totiž často pokoušejí vysvětlit zdánlivě nepochopitelné skutečnosti či jevy a alespoň já, i spousta lidí v mém okolí si nedokáže dost dobře vysvětlit, jak je možné, že se k odborným tématům často vyjadřují „odborníci“ zcela mimo mísu. Autoři novinových a internetových článků, rozhlasových a televizních reportáží tyto „odborníky“ přímo milují. Kdykoli jsou totiž ochotni říci cokoli, nehledě na to, že to absolutně nemusí být pravda. Zpravidla se jedná jen o výkřik do tmy, který má vyhovět všeobecné představě nebo zvýšit čtenost či sledovanost daného média, jindy má být vyjádření experta možná určeno jen pro pobavení. Teď už konečně k oné konspirační teorii. Co když neexistuje plejáda ke všemu ochotných lidí, ale ve skutečnosti se jedná o jednoho a toho samého „odborníka“?

Temné hlubiny internetu tuto znepokojivou teorii potvrzují. Oním odborníkem má být jakýsi neznámý (říkejme mu třeba Čestmír Ochotný, i když jeho pravé jméno možná zůstane záhadou), který se narodil zhruba před padesáti lety v Praze. Ještě do svých šesti let zdál se býti celkem normálním dítětem, kterého zajímala autíčka a fotbalový míč. Všechno se změnilo, když nastoupil do první třídy a záhy na to se naučil číst. Jednoho dne totiž náhodou v novinách narazil na slovo „vzatý“. To slovo mu natolik učarovalo, že se jím stal doslova posedlý. Celý slabikář pokreslil (nebo vlastně popsal) tímto zvláštním slovem. Zatímco ostatní děti se chtěly v dospělosti stát popelářem nebo hokejistou, Čestmír věděl, že až vyroste, bude z něj odborník na slovo „vzatý“.

Tomuto smělému plánu obětoval veškerý volný čas. V etymologických a morfologických slovnících, ale i na archeologických nalezištích se snažil dohledat vše o původu, významu, stavbě a skloňování slova „vzatý“. Slovo se snažil popsat matematicky využitím iracionálních čísel a numerologie, v hodinách chemie se zamýšlel nad tím, zda by chemické názvosloví Vojtěcha Šafaříka pro označení mocnosti oxidu (-ný, -natý, -itý, -ičitý, ičný/ečný, -ový, -istý, -ičelý) nebylo možné nahradit prostě jen násobkem a slovem „vzatý“. CO2 (oxid uhličitý) by tak v Ochotného názvosloví byl oxidem uhlíku dvakrát vzatým. Jeho snaha však vyšla vniveč a narážela na nepochopení, jak už to tak u geniálních lidí bývá. To se odráželo i na jeho studijních výsledcích. Stěží dokončil základní školu a místo toho, aby hledal další vzdělání v systému, který ho nedokázal ocenit, se protloukal životem na vlastní pěst a po večerech sepisoval vědecké práce o slovu „vzatý“. Protože nedosáhl oficiálního akademického titulu a byl fakticky samoukem, neměl o jeho práci zájem žádný z předních vydavatelů.

Když už byl psychicky na dně, napadla ho spásná myšlenka. Když svět nedokáže ocenit, že je úzce profilovaným odborníkem na slovo „vzatý“, stane se odborníkem na cokoli. Začal tak vystupovat pod různými pseudonymy a stal se doslova mistrem převleků. Zpočátku prorazil jako politolog – televizní komentátor, který si oproti svým kolegům mohl dovolit obrovský luxus, pokaždé vystoupit jako někdo jiný. To znamenalo, že i když jeden týden naprosto netrefil výsledek voleb, další týden už mohl pod jiným jménem a s parukou vystoupit, že přesně takto výsledek voleb předpovídal. Velké úspěchy pod různými identitami zaznamenal také v meteorologii.

V posledních letech se Ochotný začal výrazně orientovat na zemědělství, tu okomentuje škodlivost řepky pro včely, tam okomentuje půdní fond a vodní erozi, onde zase třeba hraboše. Poslední vyjádření pana Ochotného na Novinkách, kde se vydával za zoologa, se mu skutečně povedlo. Dovolím si zde několik největších perel citovat.

Tak třeba zde:

„Věc se má tak, že se nyní nedaří hrabošům lépe ani hůře než jindy, protože populace hrabošů kolísá v pravidelných, tří- až pětiletých cyklech. Při maximu může jejich početnost dosáhnout koncem léta i více než 2000 jedinců na hektar, během podzimu a zimy však v důsledku nedostatku potravy, sociálního stresu a snadného šíření nemocí v přemnožené populaci dojde k prudkému propadu početnosti, takzvanému krachu populace. V těch samých místech se pak v následujícím roce vyskytuje pouze jeden hraboš na dva hektary.“

Nejenom, že to není pravda a ta částka (tedy počet) taky nesouhlasí, jak by řekl bývalý fotbalový reprezentant Tomáš Ujfaluši, ÚKZUZ (Ústřední kontrolní zkušební ústav zemědělský) provádí dlouhodobý monitoring na základě vědecké předem dané metodiky (ne pohledem z okna), který nejenom, že hovoří o daleko vyšších číslech, ale také o dlouhodobé gradaci populace hraboše, která sice má v rámci jedné sezony přirozené výkyvy, ale i s ohledem na klimatickou změnu (a mírnější zimy) z roku na rok roste.

Další zde: „Vzhledem k tomu, že obilí, na kterém mohou hraboši způsobovat nejvýznamnější škody, je již skoro měsíc sklizené, nářky zemědělců příliš nechápu. Na polích je hlavně kukuřice, řepa a brambory, na těchto plodinách ale hraboši nijak vážné škody nezpůsobují.“

Aha, takže škody na bramborách, v ovocných sadech, ve vinících nebo třeba na vojtěšce jsou nejspíš asi kolektivní halucinací zemědělců. Hraboš chce prostě jen obiloviny a vším ostatním prostě pohrdá, i kdyby měl hlady pojít. Proto asi jeho populace tak kolísá, zahubí ho jeho vlastní mlsný jazýček.

A poslední : „Hlavní nevýhoda plošného rozmísťování jedů je asi zjevná – může to pozřít kdokoli zvědavý, domácí zvířata a malé děti nevyjímaje. „Nevyužité“ jedy se pak snadno dostávají do vod, kde mohou být sežrány rybami.“

Pravděpodobnost, že by dítě nebo domácí mazlíček pozřelo granuli na poli , která není v porostu téměř k nalezení, je velmi malá a nijak se neliší od pravděpodobnosti, že sní něco, co nemá třeba na dětském hřišti (kde by si děti měly hrát asi spíše než strništi nebo čerstvé oranici) nebo v domácnosti. Toto riziko je sníženo správnou aplikací přípravku ze strany zemědělce a nevypouštěním dětí na pastvu ze strany rodiče. Za další, přípravek, o kterém se diskutuje, je ve vodě téměř nerozpustný (ve styku s vlhkostí de facto sublimuje), proto je jeho sežrání rybami velmi nepravděpodobné. Navíc existují tzv. ochranná pásma vod, u kterých aplikovat možné není. Skuteční odborníci to vědí. Odborník na slovo „vzatý“ může trochu tápat.

Co si pan Ochotný připraví na příště? Jaký zvolí převlek? Do jakého tématu se pustí? Už se také nemůžete dočkat?

Ing. Jan Doležal, tajemník AK ČR