Renata Šarjaková, 8. říjen 2018
Zemědělství v současné době
České zemědělství nelze oddělit od problematiky zemědělství v EU a ve vyspělém světě, od problémů globalizace. Dnes se zapomíná na význam zemědělců a fakt, že rozvoj lidstva nastal až s rozvojem zemědělství.

Dokud jsme byli jen lovci a sběrači, tak se o zajišťování potravy staral celý kmen. Teprve vznikem a rozvojem zemědělství se zvedla produktivita v zajišťování potravy a větší část společnosti se mohla začít věnovat řemeslům, obchodu, zkrátka mohla vzniknout civilizovaná společnost, tak jak ji známe dnes, kdy 1 % zemědělců dokáže uživit celý národ. Má to ale jeden háček. Tím, že je nás jen jedno procento, tak jsme ztratili pozice ve společnosti. V době voleb jsme nezajímavá část voličů s malým počtem hlasů, a tak se problematika zemědělství dostává na okraj zájmu politických stran a celé společnosti.

V Evropě po 2. světové válce bylo rozvrácené hospodářství a byl velký hlad. Vlády států, aby udržely sociální smír a zajistily dostatek potravin, začaly zemědělství silně dotovat. Zemědělská produkce se začala zvedat, a tak jsme se z nedostatku dostali do dalšího problému, do problému silné nadprodukce a co s tím. Zemědělství se tak dostalo do začarovaného kruhu. S vyšší výrobou klesají ceny, a tím je horší ekonomika. A tak dotace, které původně byly určeny na zemědělský rozvoj, slouží dnes k tomu, aby zemědělství nezkrachovalo. Odbytové ceny jsou tak nízké, že nepokrývají výrobní náklady a dotace představují 20 – 30 % příjmů. Dnes jsme na tom tak, že čím více vyrábíme, tím jsme na tom vlivem deformace cen hůře. Když byl nedostatek potravin, tak jsme za 1 litr mléka dostali 1 litr nafty, dnes dostaneme jen čtvrt litru nafty, to je 4x méně. Jdeme si koupit půl kila hřebíků, ale za stejnou cenu musíme dát 100 kg kvalitní pšenice.


Tím, že jsme se nechali vmanipulovat do situace, že prodáváme své výrobky pod výrobní náklady a ztráta se hradí dotacemi, jsme ztratili svéprávnost a o zemědělství nerozhodují zemědělci. Panuje názor, že když se dávají do zemědělství velké dotace, tak budeme zemědělcům také určovat, jak se mají chovat, co a jak mají pěstovat. A tak je nám nařizováno, jak máme obdělávat pole, co zasít a co nesít, jak velká mají být dvířka do kotce pro prasnici. My starší, co ještě pamatujeme zemědělské tajemníky KSČ, kteří nám dávali nesmyslná nařízení, jsme si naivně mysleli, že s pádem socialismu přestane neodborné zasahování do naší práce. Bohužel, po 29 letech od něžné revoluce se situace moc nezměnila, a někdy je to ještě horší. Dnes panuje názor, že problémům v zemědělství rozumí každý a podle toho je taky konáno. A tak je nám zakázáno moření osiva řepky a cukrovky, kdy se používají gramy mořidel, aby se následně po vzejití používaly jiné pesticidy v dávkách tisíckrát větších. Jeden nám zakazuje zimní orbu, aby se zabránilo erozi půdy, druhý nám dává vinu, že pole nezadržují vláhu a přitom hrubá zimní brázda nejlépe zachytává vodu z tajícího sněhu. Takových příkladů bych mohl jmenovat desítky. Bohužel, mezi těmi co vytváří tato nařízení, není skoro nikdo, kdo si prošel pár let zemědělskou prvovýrobou. A dnes nejvíce zemědělství rozumí noví obyvatelé vesnic, kteří přišli z ruchu měst do oázy klidu a míru na venkov. A pak se diví, že děláme i v noci, že když je sucho tak se práší, když prší tak je trochu bláta. Jeho bláto, když stavěl svůj domek, mu nevadilo. Diví se, že hnůj a kompost zapáchá, přitom kompost je i z odpadů jeho domácnosti. Všude by chtěli mít chodníky a mimo ně jen rozkvetlou louku.


Současný nadbytek potravin vyvolává mylnou představu, že tomu tak bude napořád a zemědělství je třeba přeorientovat z výrobní funkce na ochranu životního prostředí. A tak je dneska módní trend ekologické zemědělství a výroba biopotravin. Přitom výroba potravin dle současných norem ekologického zemědělství zatěžuje životní prostředí zanechanou uhlíkovou stopou 1,5 x více než výroba konvenční a není prokázáno, že biopotraviny jsou zdravější. Ekologická kráva, která se pase na rozkvetlé louce, vyprodukuje až 2x více metanu než kráva intenzivně krmená kvalitní krmnou dávkou s vyšší užitkovostí. Dnes máme 14,5 % zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství, ale vyrábí zde jen 1 % potravin. Takovýmto zemědělstvím bychom národ neuživili. Uvědomme si, že by muselo v zemědělství pracovat desetkrát více lidí a potraviny by musely být několikanásobně dražší. Existují i takové názory, které nám sdělila jedna aktivní ochránkyně zvířat, když jsme během farmářského dne ukazovali veřejnosti výrobu mléka, cituji: „proč týráte krávy, aby vyráběly tolik mléka, vždyť si ho můžeme koupit v supermarketu“.


K vlastní konkurenceschopnosti a udržitelnosti českého zemědělství. Zde je hned několik rozporů. Když se podíváme na výsledky českého zemědělství z hlediska výnosů a užitkovosti, tak jsme se dostali na přední místa. Výnosy obilovin kolem 6 tun na hektar, řepky 3,5 tuny, cukrovky 80 tun, dojivost krav na laktaci přes 8 tisíc litrů, odstav 29 selat na prasnici a denní přírůstky přes 90 dkg ve výkrmu prasat, nás řadí na přední místa v Evropě, ale i ve světě.


Když se ale podíváme na celkovou produkci českého zemědělství, tak jsme se propadli skoro o 100 let nazpátek, na začátek třicátých let minulého století. Dnes celková zemědělská produkce dosahuje jen 81 % úrovně roku 1936. Proč tomu tak je a kdo za to nese odpovědnost? Odpovědnost nese celá společnost a všechny polistopadové vlády. Tím, že společnost dává do zemědělství dotace, tak také nastavuje pravidla hry a zemědělci se jen přizpůsobují. A tak, když se začala podporovat nevýroba, se většina přizpůsobila a ztrátová odvětví, jako je celá živočišná výroba, ovoce a zelenina, dělá jen malá část těch „hloupějších“ zemědělců. Pokud se podstatně nezmění dotační politika, tak náročné výroby postupně zaniknou a zbyde jen rostlinná výroba v úrodnějších oblastech a travní porosty. Že to nemusí trvat dlouho, vidíme u prasat, kdy jsme se z výroby 105 % domácí spotřeby v roce 2004 propadli na současných 35 %.


Samozřejmě, že naše zemědělství je schopné obstát v konkurenci s ostatní Evropou a se světem. Máme k tomu ideální přírodní podmínky a vzdělané a pracovité zemědělce. K tomu je ale potřeba dobré vedení a dobrá zemědělská politika. Většinová společnost, která dává dotace do zemědělství a přisvojuje si právo řídit zemědělskou politiku, přebírá také odpovědnost za jeho úroveň. Musí rozhodnout, co chce. Nelze mít dostatečné množství levných potravin na udržení sociálního smíru a přitom omezovat výrobu a zemědělce převádět jen na ochránce přírody. Že jde vyrobit dostatečné množství potravin a přitom mít hezkou zdravou krajinu, to nám ukázali naši předci. Dnešní nejnovější poznatky vědy a techniky při zavádění chytrého precizního zemědělství, nám to umožňují také. Jde jen o to, chtít a umět nastavit správnou zemědělskou politiku. K tomu je ale potřeba mít méně politiků a více národohospodářů. Rozvoj každé společnosti je závislý na tom, jak dokáže zajistit dostatek levné energie. Slunce nám jí dává dostatek zadarmo a její nejefektivnější akumulaci přes fotosyntézu dokáže jen zemědělství. Proto bychom si ho měli vážit, protože dostatek potravin a energie je základ všeho.


Ing. Josef Kubiš
ředitel Agro Jesenice a viceprezident AK ČR


Hodnocení => průměr 154
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář