Dopolední blok přednášejících otevřel Milan Semačík, předseda Slovenské polnohospoadárské a potravinářské komory s představením priorit a požadavků deseti zemí středo a východoevropského regionu, které se podpisem připojily k podpoře tzv. Bratislavské deklarace z března 2017 a vyzdvihl její silnou pozici k obhajobě národních priorit i společného postupu k bruselským institucím. Zcela zásadně se vyjádřil k otázce omezování plateb podle velikosti: „V rámci argumentace k odmítnutí zastropování je potřeba v první řadě zmínit, že tento krok by výrazně snížil objem národních obálek pro všechny dotčené země. V případě Slovenska máme tisíc farem o velikosti nad 500 hektarů. Zastropování na hranici 100.000 € by pak postihlo 770 podniků, což by znamenalo roční snížení příjmů do sektoru o 86 mil. €, to je celá třetina celkových ročních plateb. Což by v důsledku přineslo další snížení konkurenceschopnosti.“ Dalším zásadním problém je dominantní pozice obchodních řetězců, přes které protéká 80 % objemu prodaných potravin. Přitom z tohoto množství je slovenského původu jenom 40 % a zbytek je dovoz. A zde je příčina, že záporné saldo agrárního zahraničního obchodu stále roste, za loňský rok dosáhne již zhruba 1,4 mld. Euro.

Na uvedené vystoupení v podstatě navázala Gabriela Matečná, ministryně zemědělství Slovenské republiky. Jedním z důvodů, proč chybí slovenské potraviny, vidí v absenci investic do zpracovatelského průmyslu, který byl dlouhodobě přehlížen a podceněn. Negativně se to nyní odráží i na výsledcích agrárního obchodu. Proto za současný úspěch slovenské vlády považuje otevření silné diskuze k tématu dvojí kvality potravin, která se přenesla až ke stávajícím návrhům řešení na úrovni Evropské komise. K prioritám do nejbližšího období se ministryně vyjádřila následovně: „Jde nám především o to zabezpečit naší společnosti kvalitní a zdravé potraviny. Tento krok musí být podepřen rozvojem konkurenceschopnosti, ale i silnějším důrazem na postupný nárůst prodeje a propagace lokální produkce souběžně s udržitelným rozvojem venkova a vysokou ochranou přírodních zdrojů. Na evropské úrovni pak vnímám význam prosazení spravedlivých podmínek pro všechny evropské farmáře, včetně národních plateb, ve kterých je zrovna Slovensko téměř na konci zemí EU a v další rovině pak také postupného snižování rozdílů mezi členskými zeměmi.“ Uvedla i další řešená témata, jako je rostoucí průměrný věk farmářů, ale i historickým vývojem danou rozdrobenost vlastnictví půdy.

Dalším vystupujícím byl Ladislav Miko, vedoucí zastoupení Evropské komise na Slovensku, který se soustředil na komentář k vyhodnocení Sdělení k budoucnosti zemědělství a potravin a směrům, které ze současné diskuze vyplývají. „Úvahy o tlaku na rozpočet pro Společnou zemědělskou politiku jsou vedeny novými nároky ve vzrůstajících prioritách, jako je například migrace, ochrana vnějších hranic, bezpečnost, ale samozřejmě i Brexit. Úvahy na získání peněz pak logicky směřují do úspor v oblastech, které jsou z celkového pohledu méně významné,“ a dodal: „v první řadě se tedy musí vyřešit finance. Proto vítám otevřenou iniciativu zemí posílit národní příspěvky, čímž by se dala získat zhruba polovina peněz potřebných po propadu příspěvku Velké Británie. Zbytek by měla být Evropská komise připravena poskytnout ze svých zdrojů.“ Uvedl také, že z analýz je zcela zřejmé, že současné příjmy zemědělců jsou podhodnocené a potřebují trvalou podporu, aby jim zůstala možnost prostřednictvím hospodaření plnit na venkově nejenom zajištění potravin, ale všechny ostatní funkce zemědělství.

Účast přijal také John Bryan, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, který hned úvodem uvedl, že je důležité soustředit se na zdůraznění přínosů, které Společné zemědělská politiku za dobu své existence dokázala a o to opřít i argumentaci zajištění rozpočtu do budoucna.  „Nová politika si zaslouží modernizaci a zjednodušení, nyní představuje byrokratické břemeno. Přitom jde o zaměstnanost, potravinovou soběstačnost, bezpečnost potravin, péči o přírodní zdroje ale také reakce na nové výzvy, tedy řešení klimatických změn, ochranu ekosystémů, precizní zemědělství, animal welfare či ukládání uhlíku.“, a jak dodal: „evropská agrární politika je na vysoké světové úrovni a podpora směřuje i do zásadní péče o životní prostředí či zaměstnanost na venkově. Zcela zásadní pak je nárůst populace a pro ní musíme zajistit dostatek pitné vody a potravin, proto nesmíme ani do budoucna význam zemědělství jakkoliv podceňovat.“  

Za Agrární komoru České republiky vystoupil Zdeněk Jandejsek, její prezident, který se vyjádřil především k výzvám budoucí agrární politiky: „Naším společným evropským cílem musí být světová konkurenceschopnost. Jak nám dokazují současné trendy, jde o cestu koncentrace výroby i kapitálu, či úzké propojení prvovýroby a zpracování. Vycházet musíme z vyvážené rostlinné i živočišné produkce a opírat se odvětví, které jsou silná a umíme je, tuto produkci také exportovat. Při tom všem však je základem kvalitní a dlouhodobá péče o životní prostředí, které musíme hospodařením chránit pro budoucí generace. Historicky, dnes i do budoucna je a pro společnost bude zásadní zajištění vody, potravin a energie.“  Při tom však upozorňuje: „Staré země mají mnoho druhů vlastních podpor z různých sektorů a na různé národní a regionální úrovni, tím dlouhodobě a trvale deformují společný trh EU. Návrhy zastropování pak vnímáme jako další omezování velkých podniků, které jsou však vůdčími subjekty v zavádění výrobních inovací, či principů precizního zemědělství, při tom všem za zajištění vysokých veřejných přínosů v péči o krajinu a přírodní zdroje. Navzájem bychom se neměli trestat, ale naopak motivovat, posilovat a pomáhat slabším regionům.“

Ve vystoupení ostatních delegací, ale i následné společné diskuzi byl kladen důraz nejenom na již uvedené výzvy, jako je zajištění potravin, ale také na investice do rozvoje činností a rozvoje celého agrárního sektoru a venkova. Proto musí být jménem zemědělců požadováno úzké propojení na vědu a výzkum. Ostatně požadavky na sektor ve všech směrech stále rostou a i to je argument pro udržení rozpočtů. Výzvou je také důslednější využití místní a lokální produkce potravin a krátký potravní řetězec a zcela zásadní je proto v tomto směru potřeba i regulace obchodních řetězců.

Následující jednání V4 bylo již věnováno shrnutím závěrů z předchozího dne a jejich zapracování do společné pozice, která bude využita pro další jednání s národními vládami a bruselskými institucemi. Projednána byla také tržní problematika, obchodování se základními komoditami a vývojům trhů. Rostlinné komodity z loňské sklizně v tomto regionu úrovní cen spíše stagnovaly, otázkou však bude další vývoj stavu ozimů ze současné silné mrazové vlny, která zřejmě může způsobit do budoucnosti i silné škody, a to především v oblastech bez sněhové pokrývky. Ceny klesají i u mléka a dlouhodobě jsou těžkosti u produkce a ocenění vepřového masa. Značný důraz byl kladen také na záležitost prosazování precizního zemědělství, které bude jednou ze základních směrů agrární výroby již do blízké budoucnosti a ve spojitosti s tím i koncepční řízení rizik.

Ing. Jiří Felčárek, Úřad Agrární komory ČR, 602 440 763, felcarek@akcr.cz

zdroj: Agrární komora České republiky »