Pod patronací a za uvítacího proslovu velvyslance České republiky při Evropské unii Jaroslava Zajíčka, který vedle působnosti společné zemědělské politiky a debaty k její budoucnosti zdůraznil také význam této akce při příležitosti 100 let oslav založení Československé republiky, kdy právě společná historie obou zemí předurčuje společná témata a jejich obhajobu.

Moderátorkou večera byla Rose O’Donovan, šéfredaktorka nejvýznamnějšího a nejčtenějšího evropského zemědělského periodika Agra Facts. Seminář uvedla jako reakci na Sdělení komise, signály předsednictví Bulharska a zároveň blížící se diskusi o víceletém finančním rámci.

Vedle prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska a místopředsedy Slovenské poľnohospodárske a potravinárske komory Alexandera Pastorka se panelové diskuse účastnili další významní hosté, a to Franc Bogovič, slovinský europoslanec, člen Výboru pro regionální rozvoj a náhradní člen Zemědělského výboru Evropského parlamentu, Pavel Sekáč, náměstek Sekce pro fondy EU, vědu, výzkum a vzdělávání Ministerstva zemědělství, Pekka Pesonen, generální tajemník COPA/COGECA a Tassos Haniotis, ředitel Úseku pro strategii, zjednodušení a analýz zemědělské politiky DG AGRI.

Zemědělství po roce 2020

V rámci otevřené diskuse měl každý z hlavních hostů možnost vyjádřit se k základním okruhům současné i budoucí společné zemědělské politiky, a to jak v rámci evropského, tak i národního pohledu, a také k aplikacím jednotlivých opatření.

První kolo diskuse otevřel europoslanec Bogovič. Podle jeho vyjádření se Evropská unie potýká s mnoha výzvami, je zde dopad brexitu, otázka společného rozpočtu a podíl národních příspěvků, kde se očekává jejich zvýšení. Mimo jiné zdůraznil: „U nové politiky lze s ohledem na národní rozdíly očekávat větší flexibilitu. Zároveň je zásadní, aby podpory mířili k těm, kteří na venkově skutečně hospodaří. Jsme si vědomi, že nás trápí generační výměna, vždyť 21 procent zemědělců je starších šedesáti let a zároveň méně než pět procent mladších 35 let. Právě k mladým musí směřovat větší podpora, protože tato generace může lépe vnímat a absorbovat změny, jako jsou například zásady a principy precizního zemědělství“.

Náměstek Sekáč komentoval sdělení komise s tím, že v něm lze vnímat nové výzvy a náznaky nových trendů, jako je právě precizní a inteligentní zemědělství a důraz na inovace. Jak ale uvedl: „Problém systému je, že se neustále bavíme o zjednodušení, ale v pohledu na předvstupní období a například program SAPARD a následných několika víceletých programovacích období pokaždé hovoříme o zjednodušení. Ale z pohledu administrátora a hlavně příjemců dotací ke zjednodušení nedošlo a nový model zavání ještě větší složitostí. Měli bychom se právě zde inspirovat minulostí a do nového rámce převzít to lepší“. Česká republika se slovy náměstka Sekáče výrazně hlásí právě k zacílení svého sektoru na precizní zemědělství, které snižuje vstupy hnojiv i ochranných prostředků a lze je aplikovat i u ozelenění. Dále chce podpořit inovace a klást větší důraz na výzkum. Udržet by se pak měly fungující systémy, jako jsou platby SAPS, podpora citlivých komodit i mladých zemědělců, ale i podpory méně příznivých oblastí. Podstatné pak bude nastavení systému řízení rizik.

Podle Pekky Pesonena vstupuje evropské zemědělství do nové éry a přijímá nové výzvy, jako je potravinová bezpečnost, kvalita životního prostředí, řešení klimatických změn, ale zároveň čelí rostoucím problémům, jako je zvyšující se byrokratické břemeno, či tlaky aktivistů. Zdůraznil, že zásadní výzvou je zatraktivnění sektoru pro mladou generaci a jak doplnil: „Mladí lidé musí vidět v oboru budoucnost, jde o velmi náročný obor, který vyžaduje celoživotní vzdělávání a velké osobní nasazení, který nyní nemá silné zázemí a podporu zbytku společnosti“.

Československý pohled na problematiku

Prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek k tématu uvedl: „Jestliže rozpočet pro společnou zemědělskou politiku je 0,38 % hrubého domácího produktu (HDP) členských zemí, tak to rozhodně není málo, ale také to není zásadní objem, protože například na zbrojení jdou celá dvě procenta HDP. Uvažovat tedy musíme směrem, jak zemědělskou výrobu posilovat, aby Evropa vytvářela důstojnou protiváhu světovým velmocem. Máme nejlepší hygienu potravin, nejlepší sledovatelnost produkce, jsme na špičce, co se týká efektivity. I proto bychom měli přestat zemědělce rozdělovat podle velikosti a podporovat ty, kteří jsou schopni být konkurenceschopní a zároveň hospodaří dobře a zodpovědně“.

Dále doplnil, že současnou i budoucí výzvou rozhodně je velký nárůst populace na světě, který potáhne poptávka po potravinách, protože stále je nezbytné mít na paměti, že potraviny, voda a energie jsou základní atributy existence lidstva.

Alexander Pastorek mimo jiné uvedl, že: „Česká i Slovenská republika mají specifické podmínky zemědělských sektorů dané historickým vývojem, kterému se bylo potřeba přizpůsobit. Dosavadní zemědělská politika rozhodně nesnížila rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, vždyť Slovensko je v současnosti na pouhých 30 % produkce v porovnání s obdobím před vstupem do Evropské unie. Proto je zde silný požadavek, aby podmínky po roce 2020 byly spravedlivé ve všech členských zemí. Agrární politika by měla být konečně společná a jednotná, nelze přece budovat konkurenceschopnost vůči světu, pokud nebude vytvořeno jednotné a konkurenční prostředí v rámci Evropské unie“.

Trvalé priority i nové výzvy

Tassos Haniotis z DG Agri vidí v evropském zemědělství tři hlavní výzvy. Jsou to za prvé – cenová nestabilita v návaznosti na probíhající enormní změny světového zemědělství, což může být příležitost, ale i problém. Za druhé – výzvou je regionální obchodování, kdy se uzavírají nové obchodní dohody, ale také vznikají konflikty. A za třetí – jde o oblast klimatických změn, a to nejenom v debatách o budoucnosti, ale již i v řešení současných problémů.  „Evropa musí mít větší ambice v ochraně životního prostředí, musí prostřednictvím spravedlivější politiky lépe zacílit podpory, také lépe využívat nové technologie a hlavně musí dokázat vybalancovat úroveň odpovědnosti mezi Evropskou unií, členským státem a zemědělcem“, uvedl za DG Agri ke Sdělení.

Jak se diskutující shodli, Evropská unie dosahuje špičkových výsledků v kvalitě výrobků, hygieně výroby potravin i užitkovosti jednotlivých odvětví. Tuto úroveň je nezbytné nejenom udržet, ale prostřednictvím společné zemědělské politiky nadále stimulovat racionální hospodaření v krajině, ale také růst v sektorech, ve kterých existuje reálný potenciál posílení jejich významu i rozměru. Zemědělství je i nadále nezbytné vnímat jako strategické odvětví, a to o to více, že s růstem světové populace i vyšších stravovacích požadavků roste poptávka po kvalitních a bezpečných potravinách, kde by vůdčí roli ve výrobě, výzkumu a inovacích měla převzít právě Evropská unie. Zemědělská politika tedy musí být silná a skutečně společná. Přitom jak v další diskusi například uvedl Pekka Pesonen: „Evropští zemědělci jsou dlouhodobě schopni dodávat zpracovatelům, obchodníkům a samozřejmě i spotřebitelům, cenově dostupné a kvalitní potraviny, ale na těch přitom právě maloobchod velmi silně profituje. Zrovna Česká i Slovenská republika jsou negativním příkladem, jak silného monopolu mohou obchodní řetězce dosáhnout. Přitom do budoucna je tato situace neudržitelná, protože zemědělci jsou trvale nejslabším článkem“.

Nastavení plateb stále k jednání
 
V následné diskusi bylo otevřeno také téma o zastropování. Podle Tassose Haniotise chce Evropská komise tímto návrhem otevřít téma lepšího zacílení podpor až na jednotlivou farmu, zemědělce či hektar, přičemž faktorů, které to ovlivňují, je více. A to od vlastnictví, pronájmu a ceny půdy přes rozdílnou národní legislativu až po celkový rozpočet společné zemědělské politiky a snahu o férové rozdělení plateb.

Viceprezident Agrární komory ČR Martin Pýcha se v této souvislosti přihlásil s úvahou, jaká je vlastně přidaná hodnota zastropování: „Jde Evropské komisi skutečně o férovějšího rozdělení dotací? Nebo vnímá jako sociální nebo environmentální aspekt, když zemědělské podniky přestanou provozovat živočišnou výrobu ve prospěch zvýšení ploch obilnin a jiných komerčních plodin? Přidaná hodnota v konkurenceschopnosti zemědělců je zde minimální, protože se ptejme, zda budou ti menší skutečně konkurenceschopní, nebo naopak dojde spíše k zániku firem“.

Podle Zdeňka Jandejska lze problematiku vidět také prostřednictvím analýzy objemu poskytnutých dotací na 100 korun tržeb a výkonů, kde nejméně berou ti velcí, ti menší přestávají dělat živočišnou výrobu a soustředí se na investičně méně náročné činnosti. Větší podniky jsou z tohoto pohledu efektivnější.

Podle Světlany Bojanovové ze Sdružení producentů obilovin Bulharska je otázka konkurenceschopnosti důležitá i pro zemědělce v Bulharsku. Otázka zastropování není jen o rovnováze mezi malými a velkými, ale také o rovnováze mezi konkurenceschopností a nekonkurenceschopností, a proto by se měl každý členský stát rozhodnout, jaké kroky učiní k dosažení co nejlepšího posílení vlastních zemědělců.

Základní myšlenky

I přes některé osobní rozdíly v názorech na diskutovanou problematiku se setkáním vinula základní myšlenka a to, že je zapotřebí zachovat silnou a férovou společnou zemědělskou politiku otevřenou v podporách pro všechny zemědělce, které tato práce profesně živí.

Dále je nezbytné minimálně udržet a ještě lépe posílit peníze v rozpočtu pro společnou zemědělskou politiku a nedrobit je na jiné priority.

Zemědělství a potravinářství je nezbytné vnímat jako zásadní a strategická odvětví, na kterých evropská společnost existenčně závisí.
Na diskusní panel navázal společný raut s prezentací a ochutnávkou českých a slovenských potravin.

Ing. Jan Doležal
tajemník Agrární komory ČR