Soustředila se na zmenšení rozměru českého zemědělství a něco jako filosofie hospodářského prostoru jí bylo naprosto cizí. Současné zemědělství se proto potýká se stále se zmenšujícím rozměrem. Proti r. 1989 se produkce ve stálých cenách snížila o neuvěřitelných 41mld. Kč tj. ze 108,6 na pouhých 67,2 mld. Kč, přitom se odhaduje produkční schopnost českého zemědělství na cca 140 mld. Kč.

Naproti tomu neustále narůstá záporné saldo agrárního obchodu. Letos podle předpokladu dosáhne hodnoty -30 až -35 mld. Kč. Souhrnné saldo od r. 1992 do r. 2005 včetně dosáhlo úrovně -258 mld. Kč, tj. 1 bilionu Kč!!! Saldo vyjadřuje expanzi hospodářského prostoru. Z citovaných čísel vyplývá, že český zemědělský hospodářský prostor neexpanduje, ale hroutí se do sebe.

Přes klesající produkci díky rostoucím dovozům vzniká u nás nadprodukce. Tento stav je velice umně podsouvám hromadnými sdělovacími prostředky neinformovanému nezemědělskému okolí. Zemědělci i zpracovatelé doplácejí tvrdě na stále trvající a rostoucí tlak obchodních řetězců. Tento stav může řešit pouze jednotná silná organizace, která má oporu ve svých členech.

Do cílů, kterých chceme dosáhnou, by se mělo mimo jiné dostat:

- Rovná příležitost na trhu pro naše prvovýrobce i zpracovatele, stát by měl pomoci podpořit konkurenceschopnost.

- Dotace by měly být nárokové, nemělo by se každý rok při sestavování rozpočtu bojovat o jejich naplnění (výše dotací byla již dohodnuta předem v přístupových jednáních).

- Řešení problému mléka, masa, vajec

- Nepotravinové využití zemědělské produkce - zemědělci musí být součástí zpracovatelských kapacit, aby mohla tato kapacita čerpat dotace nebo jiné podpory.

Musíme bojovat za stabilizaci agrárního sektoru. Národ, který není soběstačný v produkci potravin, je odzbrojen bez jediného výstřelu.