Politika se již rýsuje

Přitom třeba prasata jsou nelukrativní i s dotací, a přesto je velmi obtížné jakékoli peníze do oboru dostat. Ještě že na mléko jsou názory vcelku identické. Snad je to tím, že zemědělců produkujících mléko je stále ještě dost a nachází se po republice od nížin až po hory.

Držme se reality a nevymýšlejme nepravdy

Když ti, co lobbují za své donátory, používají férové metody, dá se to pochopit a je to přirozené. Co však přirozené není a už vůbec se nedá pochopit, je argumentace, která je velmi mimo realitu, navíc opírající se o závěry šetření renomovaného ústavu. Uvedu tři příklady. Předtím je třeba říci, že řídím zemědělský podnik o výměře 1260 ha zemědělské půdy, kdy zhruba polovina výměry je zařazena do LFA oblasti typu S. Tento podnik vlastním z 25 %. Jeho hospodaření je ekonomicky stabilní. Proč tato informace? Jednoduše proto, aby bylo jasné, že nepotřebuji žádnému členovi ani akcionáři malovat věci narůžovo, ani jim lhát.

Dostal se mi do rukou materiál jedné nevládní zemědělské organizace, která velmi intenzivně lobbuje za onen převod prostředků mezi pilíři, a tam jsem se dočetl, že náklady na jeden hektar pšenice při výnosu 6 t/ha je 8500 Kč. Dále se v něm uvádělo, že náklady na jeden hektar ozimé řepky při výnosu 3 t/ha jsou 13 000 Kč a že náklady na výrobu jednoho litru mléka u dojnice s užitkovostí 6500 l/rok jsou 3,38 Kč.

Těchto čísel jsme v našem podniku nikdy nedosahovali a nedosahujeme. U nás činí náklady na jeden hektar pšenice 22 až 23 tisíc korun, záleží na ročníku, významně se na tom podepisuje cena hnojiv; náklady na jeden hektar ozimé řepky jsou 30 až 31 tisíc korun. Tady jsou pro změnu nemalými náklady kromě všeho ostatního náklady na pojištění. Je to pochopitelné. Není jiné rizikovější plodiny, než je řepka. Stačí jedna letní bouře a celoroční snažení leží na zemi. U mléka se pod osm korun nedostaneme, a to máme užitkovost 11 000 litrů. U senáží běžně dosahujeme 17 % N látek. Asi to neumíme nebo ti, co o tom tak píší, jsou kouzelníci.

Pravda nebude ani jedno, ani druhé. Předkladatelé si spletli datum. Možná před rokem by s podobnou argumentací na Těšnově číslo 17 uspěli. Naštěstí stávající ministr Miroslav Toman je zemědělec a podobné nenormálnosti nepřijímá. Věřím a jsem přesvědčen, že závěrečný materiál, který se odešle do Bruselu, bude obsahovat zásady, které významné většině českých, moravských a slezských zemědělců budou v létech 2014 až 2020 velmi pomáhat.

Pruty knížete Svatopluka

V jednom z prvních mých článků po zvolení do funkce viceprezidenta jsem psal o potřebě se spojovat. Psal jsem o prutech knížete Svatopluka. Že ne vždy to funguje, se přesvědčuji dnes a denně. Koneckonců výše napsané řádky jsou toho důkazem. Na druhé straně nacházíme spojence, kteří jsou ochotni pro dobrou věc něco učinit.

Dne 2. října jsem se spolu s viceprezidentem Agrární komory ČR Bohuslavem Beladou zúčastnil jednání v Bratislavě s kolegy ze Slovenské zemědělské a potravinářské komory. Téměř v tříhodinovém jednání jsme si předali velmi významnou část informací o postoji k problémům společné zemědělské politiky.

Slovenští kolegové na rozdíl od nás navrhují přesun 25 % prostředků z druhého do prvního pilíře jednoduše proto, že se jedná primárně o prostředky na podporu zemědělství. Výměra zemědělské půdy je tam 1875 milionů hektarů, chovají 155 tisíc dojných krav a 60 tisíc krav bez tržní produkce mléka. Tedy poměrově skoro stejně, jako je to v České republice. Velikostí svých farem jsou ohroženi krácením přímých plateb stejně jako čeští zemědělci. Co se týká méně příznivých oblastí, zaujímají plochu 1181 tisíc hektarů, což je téměř 63 % zemědělské půdy státu. Ale na rozdíl od České republiky je dotace vyplácena na hektar zemědělské půdy. Naproti tomu dotace agroenvi v té podobě, jak je známe my, nejsou.

Společné prosazování zájmů v Bruselu

Další kolo jednání se uskuteční v České republice. Co je však podstatné: Dohodli jsme se slovenskou stranou, že budeme postupovat společně při prosazování našich zájmů nejen na bázi nevládních organizací. Pozice slovenských kolegů v Bruselu je přinejmenším stejná, jakou máme my.

A co jsme našim kolegům na Slovensku donedávna tiše záviděli, byla jejich spolupráce s jejich resortním ministrem. Naštěstí je to minulost.

Ing. Jindřich Šnejdrla, viceprezident Agrární komory ČR