Celkem oprávněně, neboť to byl poslední novoroční projev Václava Klause v

roli prezidenta. Dokonce se přijímaly sázky, jestli prezident nakonec na rozloučenou nezazpívá. A

ejhle, on zazpíval, ale trochu jinak, než jsme všichni čekali. Vyhlásil, prý omezenou, amnestii. Ani

bych panu prezidentovi tolik nevyčítal, že udělal přesně to, co kritizoval u svého předchůdce Václava

Havla.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že amnestie odsouzených pro méně závažné trestné činy je v tomto

případě jenom zástěrkou sloužící k tomu, aby nebyly souzeny zločinné kauzy ze zlatých tunelářských

let devadesátých.

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vyjmenovala takovýchto kauz třináct. Jde v nich o mnoho

zpronevěřených miliard korun, o tisíce podvedených lidí, o zločinná spolčení a likvidace desítek

nevinných firem (soudce Berka). Jinými slovy, prezident České republiky Václav Klaus omilostnil

zločince. Tím také znehodnotil svoje dlouholeté prezidentství a obávám se, že tím také vzal poslední

zbytky iluzí těm, kteří ještě věřili, že Václav Klaus je politik, kterému jde o Českou republiku.

Přiznám se, že mezi ně jsem patřil i já. A přiznám se také, že tento krok prezidenta je pro mravní

stav této země devastující a je na místě otázka, zda ještě máme šanci. Obávám se, že s těmito politiky

nikoliv.

Jan Veleba

prezident AKČR a nezávislý senátor