Především proto, že těžko může český spotřebitel, kterého zlákala nízká cena brazilských či polských kuřat, se může v případě, že se vyskytnou nějaké problémy či pochyby, dohledat jakékoliv informace o výrobku. Ale může tyto informace dohledat, a to do nejmenších podrobností, pokud koupí drůbež, která byla vyprodukována některým z českých výrobců. Problém je ale v tom, že obchodní řetězce, kde už dnes drtivá většina spotřebitelů nakupuje potraviny, dávají přednost kuřatům ze zahraničí. Dost často v poměru 80 % zahraničních a jenom 20 % českých. Tak krátkozraká a tak diskriminační je bohužel jejich obchodní politika vůči českým zpracovatelům. A to prý žijeme v době kapitalismu volné soutěže. Jejich reakce na současnou medializaci kolem ptačí chřipky je jednoduchá. Prostě přestávají drůbeží maso odebírat.

Jsem velmi nerad, že právě v tomto případě dostávám za pravdu, že české potraviny jsou kvalitnější. U českých kuřat je to celkem jednoduché doložit. Všechny naše velké chovy prošly velkou modernizací, která stála miliony korun. Pracují s moderními technologiemi, kvalifikovanou pracovní silou a pod každodenním dohledem dobře organizované a na úrovni pracující veterinární služby. Ta striktně postupuje podle norem, které jsou přísnější než ty ve staré Evropské unii.

Závěrem visí ve vzduchu otázka. Jak vzniklou situaci řešit? Odpověď je relativně jednoduchá. Je třeba, aby český spotřebitel požadoval česká kuřata a ty levná bůhví odkud dovezená ponechal v boxech obchodních řetězců. Stačí jen na obalu hledat ovál s číslem výrobce a především znakem CZ. To je stoprocentně potom česká drůbež.

Ing. Jan Veleba
prezident AK ČR