Renata Šarjaková, 19. květen 2009
Hrátky s čísly a politka

 

Údaj 11,7 procenta, to je číslo navýšení porážek krav za první čtvrtletí roku 2009 proti stejnému období roku předchozího. Těžko je zpochybnit, jde o údaj Českého statistického úřadu.

 

Vysoký státní úředník Tomáš Doucha přitom v televizním pořadu Vedlejší efekty českého a evropského zemědělství, který odvysílala ČT 24 v neděli 10. května, líčil české zemědělství v těch nejlepších barvách. Doslova říkal: „Naše zemědělství je po stránce ekonomické ve velmi dobrém stavu. Po vstupu do Evropské unie se naakumulovalo za posledních čtyři až pět let, téměř padesát miliard zisku“. Šikovně brnká na strunu českého člověka, když dále sděluje, kolik miliard dotací bereme. Samozřejmě ani slovo o tom, že v Rakousku či Německu je to o polovinu více. České zemědělství není v dobrém stavu. Když vezmeme zemědělskou produkci a přidanou hodnotu na hektar půdy, pak z evropské pětadvacítky (bez Rumunska a Bulharska) jsou za námi už jenom Slovensko a tři pobaltské země.


Myslím si, že snad i tento ústav přebírá čísla Českého statistického úřadu (ČSÚ) o vývoji českého zemědělství. Řadu let nejsou dobrá, avšak počínaje minulým rokem u prasat a letošním prvním kvartálem u produkce masa, mléka a stavů zvířat jsou pro odborníka, nikoli politika, přímo děsivá. Například vepřového masa letos dovezeme už skoro 40 %, a to před vstupem do EU jsme ho vyráběli o 29 % více, než jsme spotřebovali. Kdyby to bylo tak, jak říká Tomáš Doucha, tak by tato čísla vypadala úplně jinak.

Přidaná hodnota vzniká
hlavně za hranicemi
Jinými slovy produkce, zaměstnanost, přidaná hodnota se ve stále větší míře dělají za hranicemi. Chybějící tržby a nevýroba je ve stále větší míře nahrazována dotacemi. Možná bych měl použít slovo „byla“. Dne 5. května letošního roku totiž navrhl tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek zrušení doplňkových přímých plateb top-up, které jsme si vyjednali v přístupové smlouvě.
Nedávno jsem vedl českou agrární misi v Izraeli. Jenom pro srovnání – co je možné. Tato malá země produkuje na rozloze pouhých 440 tisíc hektarů půdy, kterou musí většinou zavlažovat, zemědělskou produkci v přepočtu za 100 miliard korun. Česká republika na 3,5 milionech hektarech o 20 miliard méně.
Stále naléhavěji vyvstává otázka – co dělat, co dál? Stále zřetelněji se ozývá –už toho bylo dost, je třeba konat, jakýmikoli prostředky. Sešel jsem se proto minulý týden v Jihlavě s vedením Agrární komory ČR a Zemědělského svazu kraje Vysočina. Je to kraj, kde doposud funguje normální zemědělství založené na využití rostlinné produkce v živočišné výrobě. Tedy tak, jak to tam bylo po staletí a jak by to i mělo i zůstat. Nebo snad budeme dovážet i to mléko? Pokud ano, a jsme na nejlepší cestě, pak se ptám – co bude s krajinou, co se udělá se zelenou hmotou, když už pominu „maličkost“ zaměstnanosti na venkově?

Řešit problémy obyčejných lidí
Ale vraťme se k onomu setkání. Jeho výstup je jednoznačný – je třeba se současnému vývoji postavit radikálně na odpor. Je třeba probudit politiky a přinutit je, aby na chvíli opustili svá bojiště o moc a věnovali se tomu, čemu mají. Řešení problémů, které trápí obyčejné lidi. Doufám, že my zemědělci, které mnozí vidí jako přítěž daňových poplatníků mezi ně patříme. Je tu ale nová vláda, nový ministr zemědělství, který bohudík má kořeny na venkově a přímo v zemědělství. Budeme tedy samozřejmě intenzivně jednat. Bojím se ale, že objektivní situace příznivá není a že to bude těžké. Nicméně v tuto chvíli říkám zcela jasně alespoň toto – vzít si pracně vybojované doplňkové přímé platby nenecháme. Brzy bude jasno a pak se společně rozhodneme co dál.


Jan Veleba prezident Agrární komory ČR


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 010
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář