• Trvanlivost biomléka se zajišťuje pasterací – krátkodobým zahřátím mléka na vyšší teplotu, čímž jsou hubeny choroboplodné zárodky. Čím je teplota zahřátí mléka vyšší, tím je trvanlivost delší, ale ničí se při tom více výživné látky (bílkoviny). Různé formy šetrnějších technologií zahřívají mléko na cca 65 až 85 stupňů Celsia. Při velmi vysokém zahřátí (tzv. UHT, které je však pro biomléko zakázáno) se mléko zahřívá až na 135–150 stupňů Celsia, takto ošetřené mléko má trvanlivost 6 měsíců.

• Biomléko pocitově vyvolává sladší chuť jednak díky způsobu zpracování (viz další bod), a jednak proto, že obsahuje více tuku než běžné mléko. Obsahuje ho minimálně 3,5 g na 100 ml, ale může to být až 4,2 g/100 ml. Kvalita mléka závisí do značné míry na způsobu ustájení a krmení dojnic. Svou zvláštní kvalitu, a tím i příjemnou nenahořklou chuť, mléko získává rovněž díky krmení krav vysoce hodnotnými krmivy a zejména volnou, zdravou pastvou.

• Biomléko, které je na českém trhu, se prodává v PET lahvích a na jeho obalu je uvedeno, že mléko byl homogenizováno a ošetřeno vysokou pasterací. V přirozené formě je mléko emulze, tedy volná směs tuku a vodnatých složek, ty se oddělují, čím déle mléko stojí. Tomuto oddělování se zabraňuje homogenizací (mléko je pod tlakem hnáno velmi jemnými tryskami), čímž je tuk v mléce rovnoměrně rozptýlen a tedy se na něm netvoří „smetanová čepice“. Tento způsob ošetření je v ekologickém zemědělství povolen a je posuzován jako šetrný. Nicméně, pokud si spotřebitel koupí biomléko přímo na farmě, pak je takový produkt nehomogenizovaný. Biomléko poměrně brzy kysne, což dokazuje, že bylo šetrně zpracováno a obsahuje živé organizmy, na rozdíl od dlouho trvanlivého mléka v tetrapakovém balení, které zhořkne.

Zdroj: Mgr. J. Průšová, Mgr. H. Zemanová: Biopotraviny – spotřebitelské otázky a odpovědi, PRO-BIO Liga ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství Praha, 2004